Alexandr Hackenschmied

Alexandr Hackenschmied: Skromný prorok nových vizí
výstava k 110. výročí narození autora

18. 12. 2017 – 27. 2. 2018

kurátorky: Petra K. Hammid, Nadia Rovderová

poděkování: Julia Hammid, Suzanne Pastor, Pavel Dias, Pavel Vančát, Zdeněk Macháček, Clifford Pastor, Philippe Joseph, Eugen Kukla a další.

technická spolupráce: Lucie Černá, Antonín Vrňák, Dana Michlová – rámování

výstavu podpořili: Hlavní město Praha, Městská část Praha 1, Zlín film festival

událost můžete sledovat a účast potvrdit zde: https://www.facebook.com/events/162037397879224/

Postupně doplňováno album fotografií z akce zde: https://www.facebook.com/pg/ArtinboxGallery/photos/?tab=album&album_id=1695005843905430

…………………………………………………………
Alexander Hammid: A Modest Prophet of New Visions
An exhibition commemorating the 110th anniversary of the artist’s birth

curated by: Petra K. Hammid, Nadia Rovderova​

thanks to: Julia Hammid, Suzanne Pastor, Pavel Dias, Pavel Vančát, Zdeněk Macháček, Clifford Pastor, Philippe Joseph, Eugen Kukla a další.
technical cooperation: Lucie Černá, Antonín Vrňák, Dana Michlová – rámování
exhibition is supported by: Hlavní město Praha, Městská část Praha 1, Zlín film festival


Alexander Hackenschmied (later Alexander Hammid),a Czech and American photographer, publicist,cinematographer and director, was born 110 years ago. He belonged among the most important personalities of Czech film and photographic avant-garde and became one of the few Czech AcademyAward winners, receiving an Oscar for the film Live! The exhibition in Artinbox Gallery will present his interest not only in the artistic and experimental aspects of photography but also in social document. We will present pictures from the time that he lived and worked in Czechoslovakia, from his travels accompanying Jan Antonín Baťa around the world, and then his work from the period after emigrating to the USA in the late 1930s.

photo: Alexander Hammid: Maya (Odpolední osidla / Meshes of the Afternoon), 1943

Před 110 lety se narodil Alexandr Hackenschmied (později Alexander Hammid), český a americký fotograf, publicista, kameraman a režisér. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem české filmové a fotografické avantgardy a stal se jedním z mála českých držitelů ceny americké filmové akademie Oscar za film Žít!

Alexandr Hackenschmied / Hammid (1907–2004) se fotografii intenzivně věnoval jen několik let a jeho fotografická tvorba těsně přiléhá k jeho tvorbě filmové, od níž ji nikdy nelze zcela oddělit. Vizualita jeho fotografií a filmů v sobě předjímá vývoj kultury podstatné části minulého století, založeného právě na obrazech, a to v míře do té doby nevídané. Výstava v Artinbox Gallery představuje jeho fotografickou tvorbu od raných začátků v Čechách koncem dvacátých a začátkem třicátých let minulého století, kdy mj. jako fotograf spolupracoval s časopisem Pestrý týden, poté fotografie z roku 1936, kdy doprovázel Jana Antonína Baťu na jeho „cestě kolem světa“, konkrétně snímky z USA a Francie, dale fotografie z Prahy, Londýna a Paříže v roce 1939, a následně jeho tvorbu poté, co koncem roku 1939 emigroval do USA. Samostatnou kapitolou jsou fotografie z natáčení experimentálních filmů s Mayou Deren: Odpolední osidla a Na souši z let 1944 a 1945 a rovněž portréty a akty, které společně vytvořili, a které patří k jeho nejznámějším až ikonickým snímkům. Nakonec představíme několik fotografií z cest do Mexika v roce 1940, a rovněž poslední Hackenschmiedovu fotografickou tvorbu z cesty do Kambodže v roce 1959. Poté se autor plně soustředil už jenom na tvorbu filmovou a fotografii se téměř nevěnoval.

Alexandr Hackenschmied (narozen v r. 1907 v Linci jako Alexander Siegfried Georg Šmahel, po sňatku svých rodičů přejmenován na Alexandra Hackenschmieda, od roku 1947 jako americký občan vystupuje pod jménem Alexander / Sascha Hammid) patří k zakladatelským tvůrčím i organizátorským osobnostem moderní české fotografie i filmu.

Od konce dvacátých let publikoval v tehdejších časopisech fotografie ve stylu „nové věcnosti“ a zároveň se postupně uplatňoval ve filmové profesi. V průběhu třicátých let se pak stal jedním z nejvýznamnějších českých filmařů, od čtyřicátých let se prosadil v USA jako autor dokumentárních a experimentálních filmů. O fotografii i film se Hackenschmied zajímal už v průběhu svých středoškolských studií, oba zájmy začal důrazněji rozvíjet již koncem dvacátých let ovlivněn matčinou prací redaktorky v redakci magazínu Pestrý týden, pro který později taky pracoval a uveřejňoval zde své fotografie.

Na přelomu dvacátých a třicátých let se A.H. věnoval fotografii s velkým nadšením. Významným impulsem pro něj byla návštěva výstavy Film und Foto ve Stuttgartu v roce 1929. Své fotografie vystavoval na výstavách a rovněž publikoval v mnoha časopisech, především v domovském Pestrém týdnu. Již roku 1928 spolupracuje Hackenschmied jako pomocný architekt s Gustavem Machatým na filmu Erotikon a postupně se dostává mezi filmové profesionály.

V roce 1930 také natočil svůj první autorský film Bezúčelná procházka, který uvedl na prvním ze čtyř jím organizovaných týdnů nezávislého filmu v kině Kotva. V první polovině třicátých let se podílel na několika dalších vlastních i cizích filmech, mimo jiné přispěl radikálním střihovým řešením k filmu Zem spieva K. Plicky, oceněném v roce 1934 Zlatým pohárem na festivalu v Benátkách. V květnu 1930 uspořádal A.H.  přelomovou výstavu Nová česká fotografie, která znamenala první společné vystoupení nejvýznamnějších zástupců české fotografické avantgardy, mezi nimiž byli kromě něj a jeho přátel L. E. Berky a J. Lehovce zastoupeni také J. Sudek, J. Funke, J. Rössler a další.

Patřil jak k předním průkopníkům „nové fotografie“, tak i k předním autorům užité fotografie. Snímky z jeho nejranějšího a nejintenzivnějšího fotografického období však bohužel známe převážně jen z časopisecky publikovaných prací, negativy ani originály fotografií se nedochovaly.

V letech 1935-39 se společně s E. Klosem, L. Koldou F. Pilátem, P. Hrdličkou a J. Lukasem podílí na začátcích Baťova zlínského filmového studia a vytváří zde množství dodnes ceněných reklamních a propagačních snímků. Reklamní film Silnice zpívá, byl v roce 1937 oceněn na Světové výstavě v Paříži. Unikátní negativy z cesty členů Baťova filmového studia do Spojených států v roce 1936 byly objeveny ve Zlíně až v roce 1999. V rámci zlínského angažmá provází také Hackenschmied v roce 1937 J. Baťu na zahraniční cesty do Itálie a Indie, odkud přiváží rozsáhlou filmovou i fotografickou dokumentaci (později zpracovanou E. Klosem do tří filmů). Unikátní negativy z cesty členů Baťova filmového studia do Spojených států v r. 1936 byly objeveny ve Zlíně až v roce 1999. Ukazují jak okouzlení americkým životním stylem, tak i odstup Evropana vůči mohutné americké kultuře.

Po spolupráci na filmu Krize režiséra Herberta Klinea, pojednávajícím o německé anexi pohraničí, pobývá na útěku před fašismem od února do června 1939 v Paříži. Jako náhlý běženec se v okamžiku propukajícího konfliktu obrací po letech opět k fotografii. Vzniká výjimečný soubor fotografií, které jako by se loučily s dědictvím fotografické avantgardy. Koncem roku 1939 odjíždí přes Londýn do New Yorku, kde začíná spolupracovat na dalších projektech s H. Klinem, mimo jiné na filmu na libreto J. Steinbecka Zapomenutá vesnice (Forgotten Village) v Mexiku.

Roku 1942 se v Hollywoodu seznamuje s Eleanorou Derenkovskou, později Mayou Deren, rusko – americkou tanečnicí a básnířkou. Společně natáčejí m.j. jedno ze zakladatelských děl amerického nezávislého filmu Meshes of the Afternoon. Ze setkání s Mayou Deren vznikla nejen klíčová díla nezávislé kinematografie, ale i početná řada civilních fotografických portrétů, aktů i aranžovaných snímků inspirovaných společnou filmovou tvorbou. V roce 1943 se Hackenschmied stěhuje tentokrát už natrvalo do New Yorku.

Na prvních třech filmech s Alexandrem Hammidem a Mayou Deren spolupracovala fotografka a kameramanka německého původu Hella Heyman. Po rozchodu s Mayou se Alexander a Hella sblížili a v roce 1948 se stali manželi. V roce 1950 se jim narodila dcera Julia a v roce 1952 syn Tino. Hella se začíná naplno věnovat fotografii a opouští filmovou tvorbu, Alexander Hammid naopak upouští fotografování a naplno se věnuje filmové tvorbě. Postupně se prosazuje samostatně jako režisér, kameraman a střihač dokumentárních filmů, v průběhu šedesátých a sedmdesátých let pak spolu s Francisem Thompsonem jako průkopník technicky náročných filmových formátů (IMAX). V roce 1965 získává jejich film To Be Alive! / Žít! ocenění americké filmové akademie Oskara jako nejlepší krátkometrážní dokument (Academy Award for Best Documentary Short Subject). Při natáčení svého posledního filmu On the Wing se v roce 1986 nadvakrát naposledy vrací do Prahy.

Umírá v New Yorku v roce 2004 ve věku 97 let.