{"id":4123,"date":"2018-09-18T17:51:15","date_gmt":"2018-09-18T17:51:15","guid":{"rendered":"http:\/\/www.artinbox.cz\/?p=4123"},"modified":"2018-09-21T12:14:36","modified_gmt":"2018-09-21T12:14:36","slug":"tri-osudy-three-fates-alen-divis-bedrich-grunzweig-alexander-hackenschmied-21-9-18-10-2018","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.artinbox.cz\/?p=4123","title":{"rendered":"T\u0159i osudy \/ Three Fates: Al\u00e9n Divi\u0161 \/ Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig \/ Alexander Hackenschmied (21. 9. – 18. 10. 2018)"},"content":{"rendered":"

Artinbox Gallery srde\u010dn\u011b zve na vernis\u00e1\u017e v\u00fdstavy \/ Artinbox Gallery cordially invites you to the opening of the exhibition:
\nT\u0159i osudy \/ Three Fates:<\/strong><\/p>\n

Al\u00e9n Divi\u0161 \/ Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig \/ Alexander Hackenschmied<\/strong><\/p>\n

fotografie, kresby \/ photographs, drawings<\/p>\n

(21. 9. – 18. 10. 2018)
\nkur\u00e1torky \/ curated by: Nadia Rovderov\u00e1, Eva Heyd,\u00a0Jolana Havelkov\u00e1<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

foto: Alexander Hackenschmied: Z cesty do USA \/ From the Trip to U.S.A., 1936<\/em><\/p>\n

Postupn\u011b dopl\u0148ov\u00e1na galerie fotografi\u00ed z akce:\u00a0https:\/\/www.facebook.com\/pg\/ArtinboxGallery\/photos\/?tab=album&album_id=2164304060308937<\/a><\/p>\n

V\u00edce informac\u00ed o projektu L\u00edstek do nov\u00e9ho sv\u011bta zde \/ More information about project Ticket to the New World here:\u00a0https:\/\/www.czechnationaltrust.org\/projects\/listek-do-noveho-sveta\/<\/a><\/p>\n

Video – projekt L\u00edstek do Nov\u00e9ho sv\u011bta \/ project Ticket to the New World:\u00a0https:\/\/www.facebook.com\/489951968174458\/videos\/1915018761909256\/<\/a><\/p>\n

V\u00fdstava fotografi\u00ed a kreseb je sou\u010d\u00e1st\u00ed projektu L\u00edstek do Nov\u00e9ho sv\u011bta, kter\u00fd p\u0159i p\u0159\u00edle\u017eitosti 100. v\u00fdro\u010d\u00ed vzniku \u010ceskoslovenska, p\u0159ipomene mimo\u0159\u00e1dn\u00e9 osobnosti \u010deskoslovensk\u00e9ho kulturn\u00edho \u017eivota, je\u017e byly nuceny na po\u010d\u00e1tku druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky opustit republiku. Projekt je v\u011bnov\u00e1n neoby\u010dejn\u00fdm p\u0159\u00edb\u011bh\u016fm a osud\u016fm, p\u0159edstav\u00ed tvorbu a zmapuje stopy \u010cech\u016f, na kter\u00e9 m\u016f\u017eeme b\u00fdt hrd\u00ed. V\u00fdstavy, p\u0159edn\u00e1\u0161ky, prom\u00edt\u00e1n\u00ed film\u016f a koncerty prob\u011bhnou ve Werichov\u011b vile, ve ve\u0159ejn\u00e9m prostoru Kampy, v Americk\u00e9m kulturn\u00edm centru, v Muzeu \u010desk\u00e9 hudby, v N\u00e1rodn\u00edm filmov\u00e9m archivu – Kino Ponrepo, v Um\u011bleckopr\u016fmyslov\u00e9m museu, M\u011bstsk\u00e9 knihovn\u011b a v galeri\u00edch Artinbox a Millennium.<\/p>\n

V\u00fdstava T\u0159i osudy v Artinbox Gallery p\u0159ipom\u00edn\u00e1 pohnut\u00e9 osudy t\u0159i v\u00fdjime\u010dn\u00fdch osobnost\u00ed \u010desk\u00e9 kultury narozen\u00fdch za\u010d\u00e1tkem minul\u00e9ho stolet\u00ed, kte\u0159\u00ed p\u0159es \u00faskal\u00ed, kter\u00e1 jim p\u0159inesla tehdej\u0161\u00ed pohnut\u00e1 doba \u2013 a paradoxn\u011b n\u011bkdy pr\u00e1v\u011b kv\u016fli nim – zanechali v\u00fdraznou stopu ve sv\u011btov\u00e9m kulturn\u00edm d\u011bdictv\u00ed. V\u0161ichni t\u0159i po nucen\u00e9 emigraci zp\u016fsoben\u00e9 druhou sv\u011btovou v\u00e1lkou zakotvili v New Yorku. Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig a Alexander Hackenschmied zde pak p\u0159e\u017eili t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159i\u010dtvrt\u011bstolet\u00ed ze sv\u00fdch neobvykle plodn\u00fdch a dlouh\u00fdch \u017eivot\u016f. Do rodn\u00e9 zem\u011b se p\u0159ijeli jenom p\u00e1r kr\u00e1t pod\u00edvat. V\u00fdtvarn\u00edk Al\u00e9n Divi\u0161 se za\u010d\u00e1tkem roku 1948 do \u010ceskoslovenska vr\u00e1til. Jeho nad\u011bje a o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed ov\u0161em odpluly do pr\u00e1zdna v nel\u00edtostn\u00e9 a zl\u00e9 dob\u011b p\u0159elomu \u010dty\u0159ic\u00e1t\u00fdch a pades\u00e1t\u00fdch let v totalitn\u00edm komunistick\u00e9m \u010ceskoslovensku. Citliv\u00e1 povaha Al\u00e9na Divi\u0161e t\u011bmto podm\u00ednk\u00e1m neum\u011bla vzdorovat. Um\u0159el p\u0159ed\u010dasn\u011b v roce 1956. Jeho d\u00edlo za\u010dalo postupn\u011b z\u00edsk\u00e1vat zaslou\u017eenou pozornost, u n\u00e1s i ve sv\u011bt\u011b, a\u017e po jeho smrti. P\u0159es nepom\u011brn\u011b del\u0161\u00ed \u017eivot, rovn\u011b\u017e d\u00edlo Bed\u0159icha Gr\u00fcnzweiga a Alexandra Hackenschmieda po\u0159\u00e1d \u010dek\u00e1 na sv\u00e9 prav\u00e9 docen\u011bn\u00ed. Bud\u00ed\u017e tato v\u00fdstava jedn\u00edm z krok\u016f k tomuto c\u00edli.<\/p>\n

Nadia Rovderov\u00e1, z\u00e1\u0159\u00ed 2018<\/p>\n

The exhibition of photographs and drawings is part of the project Ticket to the New World, which on the occasion of the 100th anniversary of Czechoslovakia commemorates extraordinary individuals of Czechoslovakian cultural life forced to leave the country at the beginning of World War II.. The project is dedicated to extraordinary stories and fates, it introduces the work and maps the traces of the Czechs, which we can be proud of. Exhibitions, lectures, screenings and concerts will take place in Werich\u2019s Villa, the Kampa Public Space, the American Cultural Center, the Museum of Czech Music, the National Film Archive (Ponrepo Cinema), the Museum of Decorative Arts, the Municipal Library and the Artinbox and Millennium galleries.
\ncurated by: kur\u00e1torky: Nadia Rovderov\u00e1, Eva Heyd, Jolana Havelkov\u00e1<\/p>\n

texty \/ texts: Jolana Havelkov\u00e1, Tom\u00e1\u0161 Pospiszyl, Nadia Rovderov\u00e1<\/p>\n

technick\u00e1 spolupr\u00e1ce \/ technical cooperation:\u00a0Lucie \u010cern\u00e1, Petra K. Hammid, Zden\u011bk Mach\u00e1\u010dek,\u00a0Anton\u00edn Vr\u0148\u00e1k, Libor \u0160t\u011brba, Dana Michlov\u00e1<\/p>\n

pod\u011bkov\u00e1n\u00ed \/ thanks to: Julia Hammid, Petra K. Hammid, Pavla a Martin Jazairi, \u010cestm\u00edr Van\u010dura (Zl\u00edn film festival)<\/p>\n

v\u00fdstava je otev\u0159ena: \u00fat., \u010dt.: 16 – 18 h. nebo po domluv\u011b \/ opening hours: tue, thu: 4 – 6 p. m. or by request<\/p>\n

V\u00fdstavu podpo\u0159ili \/ exhibition is supported by: St\u00e1tn\u00ed fond kultury, M\u011bstsk\u00e1 \u010d\u00e1st Praha 1<\/p>\n

———————————————————————————<\/p>\n

Al\u00e9n Divi\u0161\u00a0 (1900-1956)<\/span><\/strong><\/p>\n

text: Tom\u00e1\u0161 Pospiszyl<\/strong><\/p>\n

\u017divot \u010desk\u00e9ho mal\u00ed\u0159e Al\u00e9na Divi\u0161e (1900-1956) z\u00e1sadn\u011b ovlivnily historick\u00e9 ud\u00e1losti poloviny dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed. Kdyby nebylo druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky a s n\u00ed souvisej\u00edc\u00edch d\u011bj\u016f, nepochybn\u011b by jeho osud byl daleko poklidn\u011bj\u0161\u00ed. Jeho d\u00edlo by ale mo\u017en\u00e1 nebylo tak znepokojiv\u00e9 a p\u016fsobiv\u00e9, schopn\u00e9 zprost\u0159edkovat ot\u00e1zky spjat\u00e9 se samotnou podstatou lidsk\u00e9ho byt\u00ed.<\/p>\n

Al\u00e9n Divi\u0161 se ve dvac\u00e1t\u00fdch letech rozhodl opustit \u00fa\u0159ednick\u00fd \u017eivot v\u00a0Praze a odst\u011bhoval se do Pa\u0159\u00ed\u017ee, aby se zde mohl v\u011bnovat mal\u00ed\u0159stv\u00ed. Pat\u0159il k\u00a0velk\u00e9mu po\u010dtu um\u011blc\u016f, kte\u0159\u00ed si zde plnili sen \u017e\u00edt v\u00a0metropoli modern\u00edho um\u011bn\u00ed a sv\u00fdm d\u00edlem se pod\u00edlet na jeho v\u00fdvoji. Divi\u0161 se protloukal, jak se dalo, \u017eil velice skromn\u011b. St\u00fdkal se s\u00a0krajany Franti\u0161kem Kupkou, Bohuslavem Martin\u016f, Janem Zrzav\u00fdm, Hanou Wichterlovou a dal\u0161\u00edmi, kte\u0159\u00ed v\u00a0meziv\u00e1le\u010dn\u00e9 Pa\u0159\u00ed\u017ei \u017eili dlouhodob\u011b nebo jen na p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f. V\u00a0p\u0159edve\u010der druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky za\u010dali do Francie p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bt \u010de\u0161t\u00ed um\u011blci a intelektu\u00e1lov\u00e9 nikoliv jen za inspirac\u00ed, ale prchali sem p\u0159ed expanz\u00ed nacistick\u00e9ho N\u011bmecka. Po likvidaci \u010ceskoslovenska a vzniku Protektor\u00e1tu \u010cechy a Morava v\u00a0b\u0159eznu 1939 se Pa\u0159\u00ed\u017e stala v\u00fdznamn\u00fdm centrem \u010desk\u00fdch exulant\u016f. Jeden z\u00a0nich, Adolf Hoffmeister, s\u00a0podporou francouzsk\u00fdch p\u0159\u00e1tel, vytvo\u0159il D\u016fm \u010deskoslovensk\u00e9 kultury, kde nach\u00e1zeli z\u00e1zem\u00ed v\u00fdtvarn\u00edci, liter\u00e1ti a hudebn\u00edci na \u00fat\u011bku, a kam pravideln\u011b doch\u00e1zel i Divi\u0161. Francouzsk\u00e9 \u00fa\u0159ady, ve vypjat\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e po\u010d\u00e1tku tzv. podivn\u00e9 v\u00e1lky, ov\u0161em pojaly podez\u0159en\u00ed, \u017ee p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b levicov\u011b orientovan\u00ed obyvatel\u00e9 Domu jsou ve skute\u010dnosti \u010deskoslovenskou komunistickou centr\u00e1lou. Jeho obyvatel\u00e9, v\u010detn\u011b Al\u00e9na Divi\u0161e, kter\u00fd tam zrovna p\u0159i\u0161el na n\u00e1v\u0161t\u011bvu, byli 18. z\u00e1\u0159\u00ed 1939 zat\u010deni a uv\u011bzn\u011bni v\u00a0nechvaln\u011b proslul\u00e9m pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9m v\u011bzen\u00ed Sant\u00e9, ur\u010den\u00e9ho pro nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed zlo\u010dince. Zde Al\u00e9n Divi\u0161 a jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9, v\u00fdtvarn\u00edci Adolf Hoffmeister, Anton\u00edn Pelc, Maxim Kopf a dal\u0161\u00ed, str\u00e1vili \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f na samotk\u00e1ch. Zdi cel byly pokryty sugestivn\u00edmi kresbami a rytinami p\u0159edchoz\u00edch v\u011bz\u0148\u016f. St\u011bny slou\u017eily jako improvizovan\u00e9 kalend\u00e1\u0159e, m\u00edsto popis\u016f zlo\u010din\u016f, no\u010dn\u00edch m\u016fr, ale i p\u0159edstav idealizovan\u00e9ho \u017eivota na svobod\u011b. Tento sv\u011bt v\u011bze\u0148sk\u00fdch zd\u00ed, p\u0159ed kter\u00fdm nebylo \u00faniku, Al\u00e9na Divi\u0161e hluboce zas\u00e1hl.<\/p>\n

Po p\u016fl roce francouzsk\u00e9 \u00fa\u0159ady Divi\u0161e a jeho p\u0159\u00e1tele pro nedostatek d\u016fkaz\u016f ze Sant\u00e9 propustily, ale jako podez\u0159el\u00e9 ob\u010dany ciz\u00edho st\u00e1tu je po \u0159adu m\u011bs\u00edc\u016f dr\u017eeli v\u00a0nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch l\u00e1grech. Kdy\u017e N\u011bmecko v\u00a0\u010dervnu 1940 bleskov\u011b obsadilo Francii, ocitli se protifa\u0161isticky sm\u00fd\u0161lej\u00edc\u00ed \u010cechoslov\u00e1ci ve smrteln\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed. V\u00a0nastal\u00e9m zmatku pora\u017een\u00e9 Francie z\u00a0t\u00e1bora Al\u00e9n Divi\u0161 a cel\u00e1 jeho skupina prchli a s\u00a0pomoc\u00ed b\u00fdval\u00e9ho \u010deskoslovensk\u00e9ho konzula Vladim\u00edra Vocho\u010de, kter\u00fd je vybavil pot\u0159ebn\u00fdmi doklady a prost\u0159edky, za dramatick\u00fdch okolnost\u00ed utekli do Maroka. P\u0159ist\u00e1li v\u00a0Casablance, odkud se cht\u011bli dostat do Velk\u00e9 Brit\u00e1nie. Dokonce ji\u017e nastoupili na lo\u010f, kter\u00e1 m\u00ed\u0159ila do Lond\u00fdna. Chyb\u011bla jim v\u0161ak p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e1 v\u00edza a byli vysazeni na pevninu. Putovali do dal\u0161\u00edho sb\u011brn\u00e9ho t\u00e1bora, ale po p\u00e1r dnech se jich v\u00a0Maroku ujali zam\u011bstnanci firmy Ba\u0165a, od kter\u00e9 dost\u00e1vali i drobn\u00e9 finan\u010dn\u00ed prost\u0159edky. Al\u00e9n Divi\u0161, stejn\u011b jako cel\u00e1 arm\u00e1da mezin\u00e1rodn\u00edch politick\u00fdch uprchl\u00edk\u016f, kter\u00e1 se v\u00a0Casablance se\u0161la, se za ka\u017edou cenu sna\u017eila z\u00edskat v\u00edza do n\u011bjak\u00e9ho demokratick\u00e9ho st\u00e1tu. To se Divi\u0161ovi a jeho p\u0159\u00e1tel\u016fm bohu\u017eel nepoda\u0159ilo a p\u016fl roce putovali do dal\u0161\u00edho interna\u010dn\u00edho t\u00e1bora Sidi el Ayachi, tentokr\u00e1t um\u00edst\u011bn\u00e9ho v\u00a0marock\u00e9 pou\u0161tn\u00ed krajin\u011b. V\u00a0t\u00e1bo\u0159e \u0159\u00e1dil tyfus a mal\u00e1rie, v\u00e1\u017en\u011b zde onemocn\u011bl i Al\u00e9n Divi\u0161. V\u00a0hore\u010dk\u00e1ch str\u00e1vil omylem noc v\u00a0m\u00e1rnici, kde se mu vybavila balada Stavebn\u00ed ko\u0161ile Karla Jarom\u00edra Erbena, jeho\u017e d\u00edlo bude pozd\u011bji ilustrovat.<\/p>\n

Po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch Al\u00e9n Divi\u0161 a p\u0159\u00e1tel\u00e9 z\u00edskali prost\u0159edky a v\u00edza ke vstupu do Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f americk\u00fdch. Jak a\u017e po letech vyplynulo z\u00a0korespondence Ji\u0159\u00edho Voskovce a Jana Wericha, d\u016fle\u017eitou roli p\u0159i z\u00e1chran\u011b cel\u00e9 skupiny sehr\u00e1la Werichova man\u017eelka Zde\u0148ka. Ve Spojen\u00fdch st\u00e1tech se obr\u00e1tila na man\u017eelku tehdej\u0161\u00edho prezidenta Eleanor Rooseveltovou, na jej\u00ed\u017e z\u00e1sah byl cel\u00e9 skupin\u011b cesta umo\u017en\u011bna. Cestou p\u0159es oce\u00e1n v\u0161ak Divi\u0161e \u010dekala je\u0161t\u011b zast\u00e1vka na karibsk\u00e9m ostrov\u011b Martinik. V\u00a0dal\u0161\u00edm l\u00e1gru zde v\u00edce jak m\u011bs\u00edc \u010dekal na l\u00edstky na lo\u010f, kter\u00e1 by jej odvezla do USA. Do New Yorku nakonec dorazil 29. kv\u011btna 1941. Bylo to v\u00a0prav\u00fd \u010das. Necel\u00fd m\u011bs\u00edc Martinik pod vichystickou vl\u00e1dou p\u0159eru\u0161il ve\u0161ker\u00e9 styky s\u00a0USA a i americk\u00e9 \u00fa\u0159ady v\u00a0l\u00e9t\u011b 1941 prakticky zastavily ve\u0161kerou imigraci na sv\u00e9 \u00fazem\u00ed.<\/p>\n

V\u00a0newyorsk\u00e9m exilu Al\u00e9n Divi\u0161 str\u00e1vil n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch \u0161est let. Um\u011blecky \u0161lo o nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed roky jeho \u017eivota. Nast\u011bhoval se do \u010desk\u00e9 \u010dtvrti v\u00a0Yorkville na Upper East Side, kde p\u0159e\u017e\u00edval d\u00edky pomoci krajansk\u00fdch organizac\u00ed a mo\u017en\u00e1 i ob\u010dasn\u00e9ho prodeje sv\u00fdch d\u011bl. Ve sv\u00e9m ateli\u00e9ru ale p\u0159edev\u0161\u00edm znovupro\u017e\u00edval okam\u017eiky sv\u00e9ho uv\u011bzn\u011bn\u00ed i t\u00e1borov\u00e9 anab\u00e1ze po t\u0159ech r\u016fzn\u00fdch kontinentech. Na jeho pl\u00e1tnech se objevuj\u00ed \u0159ezy p\u0159\u00edzra\u010dn\u00fdmi \u017eal\u00e1\u0159i, o\u017e\u00edvaj\u00ed v\u011bze\u0148sk\u00e9 zdi, m\u00eds\u00ed se r\u016fzn\u00e9 \u010dm\u00e1ranice, ze kter\u00fdch se rod\u00ed podivn\u00e9 bytosti a tvary. Jeho barvy p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed om\u0161el\u00e9 om\u00edtky nebo bl\u00e1to, p\u0159im\u00edch\u00e1v\u00e1 do nich p\u00edsek a sv\u00e9 motivy do nich \u010dasto jen vy\u0161krab\u00e1v\u00e1. Jeho nejradik\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed malby se bl\u00ed\u017e\u00ed abstrakci. Um\u011blec zachycoval pouze neidentifikovateln\u00e9 hem\u017een\u00ed, podivn\u00e9, nap\u016fl \u017eiv\u00e9 a nap\u016fl imagin\u00e1rn\u00ed \u00fatvary. Ani\u017e to z\u0159ejm\u011b tu\u0161il, jeho d\u00edlo p\u0159edznamen\u00e1v\u00e1 sv\u011btov\u00fd z\u00e1jem o ne\u0161kolen\u00e9 um\u011bn\u00ed, primitivismus i graffiti, kter\u00e9 vyvrchol\u00ed a\u017e po druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lce. Divi\u0161 maluje i idealizovan\u00e9 vzpom\u00ednky na sv\u016fj pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fd \u017eivot, marock\u00e9 pou\u0161tn\u00ed krajiny a m\u011bsta, koupaj\u00edc\u00ed se postavy na Martiniku. Objevuje se u n\u011bj i biblick\u00fd, i kdy\u017e pro Divi\u0161e osobn\u011b pro\u017eit\u00fd motiv archy Noemovy, lodi, kter\u00e1 p\u0159ed katastrovou zachra\u0148uje reprezentanty v\u0161ech \u017eiv\u00fdch tvor\u016f a odv\u00e1\u017e\u00ed je p\u0159es rozbou\u0159en\u00e9 vody do bezpe\u010d\u00ed.<\/p>\n

Al\u00e9n Divi\u0161 se v\u00a0New Yorku st\u00fdkal jen s\u00a0nejbli\u017e\u0161\u00edmi p\u0159\u00e1teli, mezi kter\u00e9 pat\u0159il Bohuslav Martin\u016f, Egon Hostovsk\u00fd a p\u0159edev\u0161\u00edm man\u017eel\u00e9 Marie a Josef Mach\u00e1\u010dkovi. Pr\u016flom do sv\u011bta mezin\u00e1rodn\u00edho um\u011bn\u00ed, kter\u00e9 v\u00a0New Yorku d\u00edky evropsk\u00fdm exulant\u016fm na\u0161lo sv\u016fj druh\u00fd domov, se Divi\u0161ovi nezda\u0159il. Znal se s\u00a0n\u011bkter\u00fdmi v\u00fdznamn\u00fdmi galeristy a jeho ateli\u00e9r nav\u0161t\u00edvil i \u0159editel newyorsk\u00e9ho Muzea modern\u00edho um\u011bn\u00ed Alfred Barr Jr., na jeho kari\u00e9\u0159e se to v\u0161ak nijak neprojevilo. \u017dil osam\u011ble, intenzivn\u011b maloval, v\u011bnoval se j\u00f3ze a \u010detb\u011b duchovn\u00ed literatury.<\/p>\n

Po skon\u010den\u00ed v\u00e1lky v\u00a0kv\u011btnu 1945 Al\u00e9n Divi\u0161 s\u00a0n\u00e1vratem do Evropy nesp\u011bchal. \u010ceskoslovensko volalo po repatriaci sv\u00fdch ob\u010dan\u016f, kter\u00e9 v\u00e1lka vyhnala ze zem\u011b. Pov\u00e1le\u010dn\u00fd sv\u011bt se v\u0161ak zd\u00e1l rozbit\u00fd a naru\u0161en\u00fd. N\u00e1vrat do obnoven\u00e9ho \u010ceskoslovenska by pro Divi\u0161e nebyl n\u00e1vratem k\u00a0b\u00fdval\u00e9mu \u017eivotu, Prahu ostatn\u011b opustil p\u0159ed v\u00edce jak dvaceti lety. Na st\u011bhov\u00e1n\u00ed nav\u00edc nem\u011bl Divi\u0161 dostatek prost\u0159edk\u016f. Po v\u00e1lce nav\u00edc ztratil status uprchl\u00edka a t\u00edm p\u00e1dem bylo ohro\u017eeno i jeho povolen\u00ed k\u00a0pobytu v USA. Sv\u016fj pobyt v\u00a0New Yorku si opakovan\u011b prodlu\u017eoval a prosil \u010deskoslovensk\u00e9 \u00fa\u0159ady o podporu. Posledn\u00ed odklad mu za\u0159\u00eddil osobn\u011b s\u00e1m Jan Masaryk. V\u00a0dubnu 1947 v\u0161ak musel sbalit sv\u00e1 nenapnut\u00e1 mal\u00ed\u0159sk\u00e1 pl\u00e1tna do n\u011bkolika bal\u00edk\u016f a vydal se na cestu p\u0159es oce\u00e1n.<\/p>\n

Al\u00e9n Divi\u0161 se na sv\u00e9 cest\u011b zastavil v\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ei, nez\u016fstal zde v\u0161ak, ale pokra\u010doval podle pl\u00e1nu do Prahy. D\u016fvodem mohl b\u00fdt p\u0159\u00edslib v\u00fdstavy v\u00a0tehdy presti\u017en\u00ed v\u00fdstavy ve Vil\u00edmkov\u011b galerii. V\u00a0Praze se za\u010dal st\u00fdkat se star\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, ke kter\u00fdm pat\u0159il b\u00e1sn\u00edk Jaroslav Seifert, historik um\u011bn\u00ed Jarom\u00edr Pe\u010d\u00edrka, mal\u00ed\u0159 Franti\u0161ek Tich\u00fd, historik architektury Old\u0159ich Stefan, socha\u0159ka Hedvika Zaor\u00e1lkov\u00e1 a n\u011bkte\u0159\u00ed dal\u0161\u00ed. V\u00fdstava ve Vil\u00edmkov\u011b galerii se nakonec uskute\u010dnila v\u00a0\u00fanoru 1948, p\u00e1r dn\u00ed p\u0159ed ud\u00e1lostmi, kter\u00e9 znamenaly definitivn\u00ed ovl\u00e1dnut\u00ed zem\u011b komunisty. Divi\u0161ovy pochmurn\u00e9 obrazy zaujaly jen n\u011bkter\u00e9 div\u00e1ky. Pozd\u011bji vysoce oce\u0148ovan\u00fd v\u011bze\u0148sk\u00fd cyklus, kter\u00fd se zde byl poprv\u00e9 vystaven, od n\u011bj zakoupil st\u00e1t. Ten jej v\u0161ak p\u0159evedl do sb\u00edrek Arm\u00e1dn\u00edho muzea, byl pova\u017eov\u00e1n sp\u00ed\u0161e za historick\u00fd dokument v\u00e1le\u010dn\u00e9ho v\u011bzn\u011bn\u00ed ne\u017e um\u011bleck\u00e1 d\u00edla. Al\u00e9n Divi\u0161 tou\u017eil po n\u00e1vratu do Pa\u0159\u00ed\u017ee, hranice ale byly uzav\u0159eny. Za\u010dal trp\u011bt nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edmi neduhy, nemohl pracovat a pot\u00fdkal se s\u00a0chudobou. V\u00a0pades\u00e1t\u00fdch letech vytvo\u0159il ilustrace k\u00a0n\u011bkter\u00fdm Erbenov\u00fdm balad\u00e1m, ve kter\u00fdch z\u00faro\u010dil sv\u00e9 existenci\u00e1ln\u00ed z\u00e1\u017eitky z\u00a0v\u00e1lky. \u010c\u00e1st ilustrac\u00ed sice vydalo nakladatelstv\u00ed Vy\u0161ehrad, ale jejich depresivn\u00ed atmosf\u00e9ra se neslu\u010dovala s\u00a0po\u017eadavky na dobov\u00fd optimismus. Nakladatelsk\u00e1 komise, v\u00a0n\u00ed\u017e zasedali i n\u011bkte\u0159\u00ed Divi\u0161ovi p\u0159\u00e1tel\u00e9, dal\u0161\u00ed publikov\u00e1n\u00ed nedoporu\u010dila. Divi\u0161 se je\u0161t\u011b upnul k\u00a0ilustrac\u00edm k<\/p>\n

hororov\u00fdm pov\u00eddk\u00e1m Allana Edgara Poea, ani ty se v\u0161ak za jeho \u017eivota vyd\u00e1n\u00ed nedo\u010dkaly.<\/p>\n

Posledn\u00ed l\u00e9ta str\u00e1vil Al\u00e9n Divi\u0161 v\u00a0samot\u011b, podporovalo ho jen n\u011bkolik m\u00e1lo p\u0159\u00e1tel. Posledn\u00ed rozs\u00e1hl\u00fd soubor jeho prac\u00ed tvo\u0159\u00ed ilustrace ke Star\u00e9mu z\u00e1konu. \u0160lo o uhlov\u00e9 kresby na balic\u00ed pap\u00edr, k\u00a0jin\u00e9mu proveden\u00ed nem\u011bl autor prost\u0159edky. Zem\u0159el v\u00a0listopadu 1956.<\/p>\n

Po smrti Al\u00e9na Divi\u0161e jeho poz\u016fstalost uchovali jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9, p\u0159edev\u0161\u00edm Hedvika Zaor\u00e1lkov\u00e1. V\u00a0polovin\u011b \u0161edes\u00e1t\u00fdch let se o jeho d\u00edlo za\u010dal zaj\u00edmat historik um\u011bn\u00ed Jarom\u00edr Zemina. Spolu se sna\u017eili nab\u00edzet d\u00edlo Al\u00e9na Divi\u0161e do st\u00e1tn\u00edch sb\u00edrek a propagovat jeho tvorbu. Zemina tak\u00e9 v\u00a0roce 1974 uspo\u0159\u00e1dal jeho po l\u00e9tech prvn\u00ed v\u00fdstavu, jako\u017e i \u0159adu v\u00fdstav n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch, kter\u00e9 Al\u00e9na Divi\u0161e uvedly do souvislost\u00ed \u010desk\u00e9ho i mezin\u00e1rodn\u00edho um\u011bn\u00ed.<\/p>\n

Tom\u00e1\u0161 Pospiszyl<\/p>\n

———————————————————————————<\/p>\n

Bed\u0159ich Gr<\/strong>\u00fcnzweig <\/strong>(1910\u00a0 –\u00a0\u00a0 2009)<\/strong><\/span><\/p>\n

text: Jolana Havelkov\u00e1<\/strong><\/p>\n

<\/strong><\/p>\n

Koncem devades\u00e1t\u00fdch let se mi shodou \u0161\u0165astn\u00fdch n\u00e1hod dostalo do ruky n\u011bkolik fotografi\u00ed Bed\u0159icha Gr\u00fcnzweiga, \u017eij\u00edc\u00edho v New Yorku. Tehdy m\u011b krom\u011b poetiky a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u00e1lady sn\u00edmk\u016f p\u0159ekvapil tak\u00e9 Gr\u00fcnzweig\u016fv \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh. Od prvn\u00edho momentu jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee se s t\u00edmto autorem chci setkat a uspo\u0159\u00e1dat\u00a0 mu v\u00fdstavu. Zpo\u010d\u00e1tku jsem ale netu\u0161ila, kolik fotografi\u00ed jeho archiv zahrnuje, jak\u00e9 cykly obsahuje \u2013 a tak\u00e9, zda se on s\u00e1m pro m\u00e9 pl\u00e1ny – uspo\u0159\u00e1dat mu v\u00fdstavu – nadchne.<\/div>\n
Poprv\u00e9 jsme setkali v prosinci roku 1997 v Gr\u00fcnzweigov\u011b byt\u011b na Manhattanu. Prob\u00edrali jsme se \u0161tosy fotograf\u00ed\u00ed, ke ka\u017ed\u00e9 z nich vypr\u00e1v\u011bl n\u011bjak\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. Pamatuji si atmosf\u00e9ru rozhovor\u016f \u2013 m\u011bkk\u00e9 sv\u011btlo p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed zvenku a v\u0161udyp\u0159\u00edtomnou ko\u010dku.\u00a0 L\u00e9ta jsme si pak psali a \u010dasto si telefonovali. Z na\u0161\u00ed dlouhodob\u00e9 spolupr\u00e1ce vzniklo n\u011bkolik v\u00fdstav realizovan\u00fdch v \u010cech\u00e1ch, N\u011bmecku, Rakousku, publikace Mezi nebem a zem\u00ed a tak\u00e9 dokument, odvys\u00edlan\u00fd \u010ceskou televiz\u00ed. V\u00fdstava Gr\u00fcnzweigov\u00fdch fotografi\u00ed, kterou jsem p\u0159ipravila pro Fotogalerii U \u0158e\u010dick\u00fdch v Praze (1998), byla v\u016fbec prvn\u00edm p\u0159edstaven\u00edm tohoto autora v \u010cech\u00e1ch.<\/div>\n
Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig se narodil v Praze je\u0161t\u011b v dob\u011b rakousko-uhersk\u00e9ho mocn\u00e1\u0159stv\u00ed, a kdyby jeho vlast pozd\u011bji nebyla okupov\u00e1na nacisty, asi by ji nikdy neopustil. Bed\u0159ichovi se na rozd\u00edl od jeho rodi\u010d\u016f a star\u0161\u00edho bratra poda\u0159ilo uniknout p\u0159ed holocaustem. Po n\u011bkolikam\u011bs\u00ed\u010dn\u00edch p\u0159\u00edprav\u00e1ch tajn\u011b a narychlo odjel se svou prvn\u00ed \u017eenou Juditou Wintersteinovou z vlasti do Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f, ani\u017e se mohl rozlou\u010dit s rodinou. Jeho otec Ludv\u00edk zem\u0159el v Terez\u00edn\u011b, babi\u010dka ji\u017e b\u011bhem transportu. Matka Ida (rozen\u00e1 Bondyov\u00e1) byla odvezena do Estonska a pobl\u00ed\u017e Rigy popravena. Bratr Jan a jeho \u017eena byli deportov\u00e1ni do Osv\u011btimi, odkud se nikdy nevr\u00e1tili. Pocit osobn\u00ed viny, \u017ee jako jedin\u00fd p\u0159e\u017eil, ho pron\u00e1sledoval cel\u00fd \u017eivot. \u201cCel\u00fd sv\u016fj dosp\u011bl\u00fd \u017eivot jsem str\u00e1vil pod tlakem osobn\u00edch vzpom\u00ednek. Zk\u00e1zu cel\u00e9 rodiny jsem nikdy nemohl p\u0159ijmout.\u201d<\/div>\n
Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig pro\u017eil d\u011btstv\u00ed a ml\u00e1d\u00ed v Brn\u011b, kam se rodina v roce 1902 p\u0159est\u011bhovala z Prahy. Jeho otec z\u00edskal m\u00edsto vrchn\u00edho in\u017een\u00fdra v Kr\u00e1lovopolsk\u00fdch stroj\u00edrn\u00e1ch. U\u017e z d\u011btstv\u00ed si Bed\u0159ich vybavoval vzpom\u00ednky spojen\u00e9 s n\u00e1sil\u00edm. Z doby po atent\u00e1tu na Franti\u0161ka Ferdinanda d\u2019Este, jeho\u017e smrt v Sarajevu uvedla do pohybu osudov\u00e9 ud\u00e1losti roku 1914, si vzpom\u00ednal na noce, kdy se v ulic\u00edch st\u0159\u00edlelo. St\u0159elba nebyla p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00e1, ale v d\u00edt\u011bti, kter\u00e9 nev\u00ed, co je v\u00e1lka, zanechal tento z\u00e1\u017eitek siln\u00fd dojem. Otcovy z\u00e1jmy \u2013 astronomie, hudba, fotografie, chlapce zna\u010dnou m\u011brou ovlivnily, i kdy\u017e v\u00e1\u017en\u011bji za\u010dal fotografovat a\u017e po p\u0159\u00edchodu do Ameriky. B\u011bhem let str\u00e1ven\u00fdch v \u010cech\u00e1ch po\u0159izoval obr\u00e1zky sp\u00ed\u0161e do rodinn\u00e9ho alba (roku 1926 vyfotografoval prvn\u00ed sn\u00edmek \u2013 podobiznu sv\u00e9ho bratra). V dob\u011b, kdy Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig pob\u00fdval v Brn\u011b, se \u010dasto v\u00eddal s fotografem Vil\u00e9mem Reichmannem (1908-1991).<\/div>\n
,,Vili bydlel bl\u00edzko n\u00e1s, chodili jsme na stejn\u00e9 gymn\u00e1zium… Hodn\u011b jsem na n\u011bj vzpom\u00ednal v souvislosti s v\u00fdstavou \u010cesk\u00fd modernismus v ICP (International Center of Photography \/ Mezin\u00e1rodn\u00ed cetrum fotografie – pozn. autora) a taky jsem mu hned napsal. Pak jsme si vym\u011bnili p\u00e1r dopis\u016f\u2026\u201d<\/div>\n
Za dob studi\u00ed, jako typick\u00fd p\u0159edstavitel zlat\u00e9 ml\u00e1de\u017ee, \u017eil se sv\u00fdmi spolu\u017e\u00e1ky a p\u0159\u00e1teli, vesm\u011bs d\u011btmi velmi dob\u0159e postaven\u00fdch rodi\u010d\u016f, lehkov\u00e1\u017en\u00fdm kav\u00e1rensk\u00fdm zp\u016fsobem \u017eivota. Vliv otce, \u017eidovsk\u00e9ho intelektu\u00e1la, renesan\u010dn\u00edho \u010dlov\u011bka formovan\u00e9ho tradicemi rakousk\u00e9ho mocn\u00e1\u0159stv\u00ed, pozd\u011bji\u00a0 p\u0159ivedl Gr\u00fcnzweiga a\u017e na studia do V\u00eddn\u011b – studoval na Vysok\u00e9 \u0161kole mezin\u00e1rodn\u00edho obchodu (Hochschule f\u00fcr Welthandel:1928\u20131930), kde se v\u011bnoval francouz\u0161tin\u011b, angli\u010dtin\u011b a pr\u00e1vu. V Brn\u011b\u00a0 pak pokra\u010doval na Vysok\u00e9 \u0161kole technick\u00e9 se zam\u011b\u0159en\u00edm na textiln\u00ed pr\u016fmysl (1930-1932). Sou\u010dasn\u011b byl zam\u011bstn\u00e1n u textiln\u00ed firmy Fritsch & CO. v Brn\u011b. Povinn\u00fd vojensk\u00fd v\u00fdcvik absolvoval v Uhersk\u00e9m Hradi\u0161ti a d\u016fstojnickou \u0161kolu v Olomouci\u00a0 – dos\u00e1hl hodnosti poru\u010d\u00edka.<\/div>\n
D\u016fle\u017eitou etapou (1934-1939) Gr\u00fcnzweigova \u017eivota se stala pr\u00e1ce v cukrovaru nedaleko Kol\u00edna. V Ratbo\u0159i m\u011bl mo\u017enost hovo\u0159it s oby\u010dejn\u00fdmi lidmi, v\u0161\u00edmat si jejich starost\u00ed a ka\u017edodenn\u00edch povinnost\u00ed. Odtud si odnesl podstatnou zku\u0161enost \u2014 nau\u010dil se naslouchat a pro\u017e\u00edvat p\u0159\u00edb\u011bhy s ostatn\u00edmi. Pozd\u011bji, a\u0165 u\u017e fotografoval kdekoli, zaznamen\u00e1val p\u0159edev\u0161\u00edm b\u011b\u017en\u00e9 situace v \u017eivot\u011b lid\u00ed.<\/div>\n
Do Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f dorazil Gr\u00fcnzweig se svou \u017eenou p\u0159ed v\u00e1nocemi 1939. Dva t\u00fddny museli spolu s dal\u0161\u00edmi p\u0159\u00edchoz\u00edmi str\u00e1vit na imigra\u010dn\u00ed stanici Ellis Island, kde \u010delili \u0159ad\u011b ot\u00e1zek. \u00da\u0159edn\u00edky zaj\u00edmalo, jak mohli, p\u0159esto\u017ee byli \u017eidovsk\u00e9ho p\u016fvodu, z\u00edskat od nacist\u016f v\u00fdjezdn\u00ed povolen\u00ed z protektor\u00e1tu \u010cech a Moravy. Nakonec se skromn\u00fdmi prost\u0159edky odcestovali na ji\u017en\u00ed c\u00edp Manhattanu, kde jim p\u0159\u00edbuzn\u00ed zajistili pron\u00e1jem.<\/div>\n
New York p\u0159edstavoval pro Bed\u0159icha z\u00e1hadn\u00e9 m\u011bsto – byl ohromen jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00edm p\u016fvabem, architekturou, sm\u011bsic\u00ed ras a n\u011bkdy a\u017e vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00edm tempem \u017eivota. Zpo\u010d\u00e1tku tr\u00e1vil mnoho \u010dasu v galeri\u00edch, muze\u00edch a v knihovn\u00e1ch. Jako autodidakt se za\u010dal v\u011bnovat studiu um\u011bn\u00ed a fotografie.<\/div>\n
Prvn\u00ed pr\u00e1ci z\u00edskal v roce 1940 v \u010deskoslovensk\u00e9m pavilonu na Sv\u011btov\u00e9 v\u00fdstav\u011b, kde m\u011bl mimo jin\u00e9 na starosti projekci filmu Krize. Gr\u00fcnzweig se zde poprv\u00e9 potkal s jedn\u00edm z autor\u016f tohoto protinacistick\u00e9ho sn\u00edmku, Alexanderem Hackenschmiedem, filma\u0159em a avantgardn\u00edm fotografem, se kter\u00fdm ho pozd\u011bji l\u00e9ta spojovalo p\u0159\u00e1telstv\u00ed. ,,Sa\u0161ovo jm\u00e9no jsem znal u\u017e ze Zl\u00edna… Po letech jsme se potkali v Americe. Ten jeho film jsem po p\u016fl roce nemohl ani vid\u011bt, prom\u00edtal se celou tu dobu, ka\u017ed\u00fd den… Ale te\u010f v\u00e1\u017en\u011b. Sa\u0161a je neoby\u010dejn\u00e9 vzd\u011blan\u00fd \u010dlov\u011bk… D\u00edky n\u011bmu jsem potkal mnoho osobnost\u00ed… t\u0159eba fotografa Jana Lukase.\u201d<\/div>\n
B\u011bhem let 1941\u20131947 pracoval pro exilovou vl\u00e1du, konkr\u00e9tn\u011b pro \u010ceskoslovenskou informa\u010dn\u00ed kancel\u00e1\u0159 (Czechoslovak Information Servise).\u00a0 V t\u00e9 dob\u011b se potk\u00e1v\u00e1 s mnoha zaj\u00edmav\u00fdmi osobnosti, nap\u0159\u00edklad s Janem Masarykem, Eugenem Hostovsk\u00fdm, Ji\u0159\u00edm Voskovcem, Janem Werichem, Anton\u00ednem Pelcem \u010di Adolfem Hoffmeisterem.<\/div>\n
V roce 1943 se Grunzweigov\u00fdm narodila dcera Ruth. O \u010dty\u0159i roky pozd\u011bji z\u00edskal\u00a0 Bed\u0159ich americk\u00e9 ob\u010danstv\u00ed a zam\u011bstn\u00e1n\u00ed ve Spojen\u00fdch n\u00e1rodech. Pracoval v odd\u011blen\u00ed ve\u0159ejn\u00fdch infromac\u00ed, rozhlasov\u00fdch a vizu\u00e1ln\u00edch slu\u017eeb. M\u011bl na starosti technick\u00e9 zaji\u0161t\u011bn\u00ed zpravodajstv\u00ed ze zased\u00e1n\u00ed OSN, audiovizu\u00e1ln\u00ed instalace a v\u00fdrobu dokument\u00e1rn\u00edch film\u016f (p\u0159i t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti spolupracoval nap\u0159\u00edklad s ji\u017e zm\u00edn\u011bn\u00fdm Alexanderem Hammidem, Ladislavem Koldou, a s Frankem Hermanem). Pod\u00edlel se zde\u00a0 tak\u00e9 na projektech podporuj\u00edc\u00edch m\u00edrov\u00e9 aktivity, obranu lidsk\u00fdch pr\u00e1v, z\u00e1nik kolonialismu a hospod\u00e1\u0159sko soci\u00e1ln\u00ed rozvoj.<\/div>\n
Od konce \u010dty\u0159ic\u00e1t\u00fdch let fotografoval ve voln\u00e9m \u010dase newyorsk\u00fd \u017eivot. Hledal si vlastn\u00ed tv\u016fr\u010d\u00ed cestou ovlivn\u011bnou klasickou fotografi\u00ed, i kdy\u017e p\u0159izn\u00e1val, \u017ee byl ovlivn\u011bn atmosf\u00e9rou Bauhausu a tak\u00e9 foto\u017eurnalismem typick\u00fdm pro \u010dasopisy Life a Harper’s Bazaar. Prvn\u00ed cena \u010dasopisu U.S. Camera, kterou z\u00edskal v roce 1951 za sn\u00edmek Mezi nebem a zem\u00ed, je\u0161t\u011b v\u00edce prohloubila Gr\u00fcnzweigovo p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed o smyslu fotografov\u00e1n\u00ed. Krom\u011b fotografi\u00ed architektury a m\u011bstsk\u00fdch z\u00e1kout\u00ed, z nich\u017e n\u011bkter\u00e1 vynikaj\u00ed kompozi\u010dn\u00edm uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00edm, bezprost\u0159edn\u011b zaznamen\u00e1val m\u00edsta, kter\u00e1 nach\u00e1zel kolem sebe. V\u00fdtvarn\u00e9 z\u00e1b\u011bry z termin\u00e1lu spole\u010dnosti TWA pat\u0159\u00ed do skupiny sn\u00edmk\u016f architektury, je\u017e maj\u00ed v autorov\u011b d\u00edle nezastupiteln\u00e9 m\u00edsto. Za fotografii Kennedyho leti\u0161t\u011b z\u00edskal v roce 1964 prvn\u00ed cenu \u010dasopisu Saturday Review.<\/div>\n
\u017div\u00e9 sn\u00edmky Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig nikdy nemanipuloval, fotografoval s pochopen\u00edm a s ohledem na situaci, podstatn\u00e9 pro n\u011bj bylo zachytit atmosf\u00e9ru prost\u0159ed\u00ed a propojit ji s vlastn\u00edm pro\u017eitkem. U statick\u00fdch motiv\u016f po\u010d\u00edtal s v\u00fdtvarn\u00fdm p\u016fsoben\u00edm sn\u00edmk\u016f (Dom\u00e1c\u00ed noviny, Nov\u00fd obchod). Nezam\u011bnitelnou n\u00e1ladu fotografi\u00ed je\u0161t\u011b leckdy podtrhuj\u00ed jejich n\u00e1zvy\u00a0 (Dubnov\u00e1 p\u0159eh\u00e1\u0148ka, Sn\u011bhov\u00e1 bou\u0159e).<\/div>\n
Vztah k um\u011bn\u00ed p\u0159ivedl Bed\u0159icha Gr\u00fcnzweiga nejen do galeri\u00ed, ale tak\u00e9 do hudebn\u00edch klub\u016f a divadel. V tomto prost\u0159ed\u00ed fotografoval p\u0159edev\u0161\u00edm spole\u010densk\u00fd \u017eivot, sna\u017eil se ov\u0161em proniknout i do z\u00e1kulis\u00ed.. P\u0159i nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch ud\u00e1lostech po\u0159\u00eddil \u0159adu report\u00e1\u017en\u00edch portr\u00e9t\u016f zn\u00e1m\u00fdch osobnost\u00ed (Leonarda Bernsteina, Marca Chagalla, Marcela Marceaua, Rudolfa Serkina, Raviho Shankara a dal\u0161\u00edch),\u00a0 fotografoval ale tak\u00e9 nap\u0159\u00edklad p\u0159\u00edtele Egona Hostovsk\u00e9ho.<\/div>\n
Navzdory v\u0161em slo\u017eitostem \u017eivota se Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig d\u00edval na sv\u011bt pozitivn\u011b, byl vtipn\u00fdm \u0159e\u010dn\u00edkem a vyprav\u011b\u010dem. ,,B\u011bhem sv\u00e9ho \u017eivota u\u017e vid\u011bl mnoho. M\u00e1 smysl pro jemn\u00fd humor a velkou citlivost k lidsk\u00e9 trag\u00e9dii\u201d,\u00a0 poznamenal o n\u011bm slavn\u00fd americk\u00fd fotograf Cornell Capa. K vesel\u00fdm, n\u011bkdy a\u017e dojemn\u011b humorn\u00fdm situac\u00edm se Gr\u00fcnzweig vyjad\u0159oval prost\u0159ednictv\u00edm sv\u00fdch sn\u00edmk\u016f nap\u0159\u00edklad v cyklu\u00a0 Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 obrazy –\u00a0 zkoumal zde obrazov\u00e9 prost\u0159edky ztv\u00e1rn\u011bn\u00ed humoru.<\/div>\n
V roce 1961 byl Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig vysl\u00e1n Spojen\u00fdmi n\u00e1rody jako administrativn\u00ed organiz\u00e1tor m\u00edrov\u00fdch operac\u00ed do Afriky. Na rozd\u00edl od propaga\u010dn\u00edch film\u016f, na nich\u017e se pod\u00edlel a kter\u00e9 m\u011bly p\u0159in\u00e9st politickou zpr\u00e1vu o soci\u00e1ln\u00edch podm\u00ednk\u00e1ch a konfliktech mezi jednotliv\u00fdmi kmeny v Belgick\u00e9m Kongu (L\u00e9opoldville), si jako fotograf v\u0161\u00edmal jin\u00fdch aspekt\u016f. Chodil na trh, nav\u0161t\u011bvoval karnevaly, vyhled\u00e1val radost v \u017eivot\u011b lid\u00ed. ,,Cht\u011bl jsem uk\u00e1zat, \u017ee \u0161t\u011bst\u00ed m\u016f\u017ee existovat kdekoli i za jak\u00fdchkoli podm\u00ednek.\u201d<\/div>\n
Cesty, a\u0165 u\u017e pracovn\u00ed, nebo soukrom\u00e9 byly pro autora zdrojem inspirace. Fotografick\u00e9 cykly z Izraele, Mexika, \u0160pan\u011blska a z dal\u0161\u00edch zem\u00ed\u00a0 p\u016fsob\u00ed v\u00edce jako report\u00e1\u017e \u010di dokument, i kdy\u017e \u2013 tak jako v cel\u00e9 autorov\u011b tvorb\u011b \u2013 t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd sn\u00edmek m\u016f\u017ee existovat s\u00e1m za sebe bez kontextu ostatn\u00edch.<\/div>\n
Po odchodu do d\u016fchodu z OSN se Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig v\u00a0 letech 1974 – 1994 anga\u017eoval v organizaci International Center of Photography (Mezin\u00e1rodn\u00ed centrum fotografie) v New Yorku a byl bl\u00edzk\u00fdm spolupracovn\u00edkem zakladatele a tehdej\u0161\u00edho \u0159editele Cornella Capy. Stal se jeho poradcem, spolupracoval s nov\u00fdmi fotografy, dokumentoval expon\u00e1ty..<\/div>\n
,Centrum fotografie bylo m\u00fdm druh\u00fdm domovem. Hodn\u011b jsem se tam nau\u010dil, vid\u011bl jsem tis\u00edce fotografi\u00ed a potkal \u00fa\u017easn\u00e9 lidi..\u201d<\/div>\n
Zde se tak\u00e9 poznal s n\u011bkter\u00fdmi \u010desk\u00fdmi teoretiky a fotografy jako byli Jaroslav And\u011bl, Anton\u00edn Dufek, Vladim\u00edr Birgus, Jind\u0159ich \u0160treit, Josef Koudelka a dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
,,Pom\u00e1hal jsem s p\u0159\u00edpravou v\u00fdstavy modern\u00edho \u010desk\u00e9ho um\u011bn\u00ed, kterou p\u0159ipravoval Jaroslav And\u011bl. P\u0159i\u0161el jsem s t\u00edm ke Capovi a on mi \u0159ekl. Kdo zn\u00e1 \u010deskou fotografii? Od toho si moc neslibuji. Nakonec z toho byla obrovsk\u00e1 v\u00fdstava, New York Times o tom psali na n\u011bkolika stran\u00e1ch, p\u0159edstavte si to!“ (Czech Modernism\u00a0 1900-1945 (\u010cesk\u00fd modernismus 1900-1945, v\u00fdstava, kter\u00e1 se uskute\u010dnila v letech1989-1990 – pozn. autora).<\/div>\n
Zp\u00e1tky do \u010ceskoslovenska p\u0159ijel Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig a\u017e t\u0159icet let po sv\u00e9m odchodu z vlasti. Vyhledal m\u00edsta sv\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed, byt, ve kter\u00e9m s rodi\u010di bydlel; proch\u00e1zel se \u017eidovsk\u00fdm m\u011bstem a m\u00edsty, kter\u00e9 mu p\u0159ipomn\u011bly v\u0161e, co ztratil. V pam\u00e1tn\u00edku Pinkasovy synagogy, kter\u00fd je v\u011bnov\u00e1n ob\u011btem \u0161oa z \u0159ad \u017did\u016f z \u010desk\u00fdch zem\u00ed, na\u0161el jm\u00e9na sv\u00fdch p\u0159\u00edbuzn\u00fdch.<\/div>\n
Z t\u011bchto n\u00e1v\u0161t\u011bv a proch\u00e1zek vznikly sn\u00edmky uli\u010dek, dom\u016f a interi\u00e9r\u016f synagog, \u017eidovsk\u00e9ho h\u0159bitova… Gr\u00fczweig nem\u011bl v \u00famyslu jen fotografovat, ale p\u0159edev\u0161\u00edm pob\u00fdt v prost\u0159ed\u00ed, od kter\u00e9ho se c\u00edtil po celou tu dobu bolestn\u011b odpout\u00e1n. ,,Ten z\u00e1\u017eitek mi dr\u00e1sal srdce. Samo m\u011bsto mi p\u0159ipadalo kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si ho pamatoval. Ocitl jsem se v\u0161ak v ciz\u00edm, studen\u00e9m prost\u0159ed\u00ed. Nemohl jsem mluvit s nik\u00fdm jin\u00fdm, ne\u017e s pr\u016fvodci muze\u00ed a s \u010d\u00ed\u0161n\u00edky v restaurac\u00edch.\u201d<\/div>\n
\u010cechy Bed\u0159ich Gr\u00fcnzweig nav\u0161t\u00edvil celkem \u010dty\u0159ikr\u00e1t, naposledy v roce 1991.Po sedmi letech, v roce 1998, se do Prahy op\u011bt vr\u00e1til, tentokr\u00e1t zastoupen jen sv\u00fdmi fotografiemi.<\/div>\n
Cel\u00e9 autorovo d\u00edlo je t\u00e9m\u011b\u0159 nezat\u00ed\u017een\u00e9 politick\u00fdmi \u010di soci\u00e1ln\u00edmi probl\u00e9my. Jeho sn\u00edmky maj\u00ed nad\u010dasovou v\u00fdpov\u011bdn\u00ed hodnotu, jsou ale tak\u00e9 sv\u011bdectv\u00edm doby a tehdej\u0161\u00ed neopakovateln\u00e9 atmosf\u00e9ry. Bed\u0159ich Grunzweig se ve sv\u011bt\u011b fotografie pohyboval zna\u010dnou \u010d\u00e1st \u017eivota,\u00a0 nikdy se v\u0161ak nestal profesion\u00e1ln\u00edm fotografem.<\/div>\n
S\u00e1m se na sv\u00e9 \u017eivotn\u00ed aktivity ohl\u00ed\u017eel s velkou d\u00e1vkou skromnosti:<\/div>\n
,,Fotografoval jsem, to bylo fajn. Ale nejv\u011bt\u0161\u00ed p\u0159\u00ednos sv\u00e9ho \u017eivota vid\u00edm p\u0159edev\u0161\u00edm\u00a0 na poli mezin\u00e1rodn\u00ed politiky a v oblasti\u00a0 lidsk\u00fdch pr\u00e1v.\u201d .. ,,D\u016fle\u017eit\u00e1 je pokora, m\u00e1 pro m\u011b a\u017e n\u00e1bo\u017eenskou kvalitu.\u201d<\/div>\n
Literatura:<\/div>\n
Z rozhovor\u016f Jolany Havelkov\u00e9 s Bed\u0159ichem Gr\u00fcnzweigem v New Yorku (prosinec 1997)\u00a0 a\u00a0 z jejich korespondence (1997\u20132017).<\/div>\n
Materi\u00e1ly zap\u016fj\u010den\u00e9 Bed\u0159ichem Gr\u00fcnzweigem.<\/div>\n
Korespondence s ICP, New York (Emily P. Dunne, Associate Librarian & Archivist)<\/div>\n
Korespondence, SOKA, Kol\u00edn, Jaroslav Pej\u0161a<\/div>\n
Korespondence s Jaroslavem And\u011blem<\/div>\n
Korespodence s Shlomo Adam Roth Gr\u00fcnzweigem<\/div>\n
Citace Cornella Capy http:\/\/www.apag.us\/bedrich-grunzweig\/<\/div>\n

———————————————————————————<\/p>\n

Alexandr Hackenschmied \/ Sascha Hammid (1907-2004)<\/span><\/strong><\/p>\n

text:\u00a0 Nadia Rovderov\u00e1<\/strong><\/p>\n


\n<\/strong><\/p>\n

Je paradoxem, jak m\u00e1lo zn\u00e1m\u00e9 je u n\u00e1s jm\u00e9no Alexandr Hackenschmied\u00a0 (pozd\u011bji Alexander p\u0159\u00edpadn\u011b Sascha Hammid). Byl to skromn\u00fd g\u00e9nius, nositel n\u011bkolika jmen a mnoha talent\u016f. Ji\u017e jako t\u0159iadvacetilet\u00fd nato\u010dil prvn\u00ed \u010desk\u00fd avantgardn\u00ed film Bez\u00fa\u010deln\u00e1 proch\u00e1zka (1930).\u00a0 Jeho fotografick\u00e1 tvorba z\u00a0t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let minul\u00e9ho stolet\u00ed ho \u0159ad\u00ed i mezi pr\u016fkopn\u00edky \u010desk\u00e9 avantgardn\u00ed fotografie. Pravd\u011bpodobn\u011b prvn\u00ed trikov\u00fd reklamn\u00ed film, reklama na pneumatiky \u201eSilnice zp\u00edv\u00e1\u201c (1937), u kter\u00e9ho Hackenschmied bravurn\u011b sest\u0159\u00edhal filmov\u00e9 z\u00e1b\u011bry Jana Lukase, z\u00edskal Zlatou medaili na Sv\u011btov\u00e9 v\u00fdstav\u011b v\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ei.\u00a0T\u011bsn\u011b p\u0159ed v\u00e1lkou spolupracoval jako kameraman s\u00a0americk\u00fdm re\u017eis\u00e9rem Herbertem Kleinem na filmech o rostouc\u00edm nebezpe\u010d\u00ed nacismu \u201eCrisis \/ Krize\u201c (1939) a \u201eLights Out in Europe \/ Sv\u011btla zhasla v\u00a0Evrop\u011b\u201c (1940). Proto byl v roce 1939 nucen p\u0159es Francii a Velkou Brit\u00e1nii emigrovat do USA. Tyto dva filmy v\u00a0letech 1939-1941 v\u00fdrazn\u011b p\u0159isp\u011bly k\u00a0p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed americk\u00e9 ve\u0159ejnosti o nutnosti pomoct v\u00e1lkou a nacismem su\u017eovan\u00e9 Evrop\u011b. Hackenschmied, tehdy u\u017e Hammid, se v\u0161ak do d\u011bjin kinematografie zapsal p\u0159edev\u0161\u00edm jako autor experiment\u00e1ln\u00edho filmu \u201eMeshes of the Afternoon \/ Odpoledn\u00ed osidla\u201c (1943), kter\u00fd nato\u010dil spole\u010dn\u011b se svou tehdej\u0161\u00ed man\u017eelkou Mayou Deren. Toto d\u00edlo je dnes uv\u00e1d\u011bno jako inicia\u010dn\u00ed a z\u00e1rove\u0148 nejpodstatn\u011bj\u0161\u00ed titul tzv. druh\u00e9 americk\u00e9 avantgardy. V\u00a0roce 1965 se u\u017e jako Hammid, stal jedn\u00edm z m\u00e1la \u010desk\u00fdch dr\u017eitel\u016f ceny americk\u00e9 filmov\u00e9 akademie Oscar za dokument\u00e1rn\u00ed film \u201eTo be Alive! \/ \u017d\u00edt!\u201c (1964), kter\u00fd nato\u010dili s\u00a0kolegou Francisem Thompsonem. Oba rovn\u011b\u017e byli u zrodu filmov\u00e9ho form\u00e1tu IMAX,\u00a0dnes hojn\u011b pou\u017e\u00edvan\u00e9ho\u00a0v kinematografick\u00e9m pr\u016fmyslu.\u00a0Pozoruhodn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh Hackenschmiedova \u017eivota by rovn\u011b\u017e vydal na skv\u011bl\u00fd a nap\u00ednav\u00fd hollywoodsk\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159.
\nOsud Alexandra\u00a0Hackenschmieda kop\u00edroval\u00a0sv\u011btov\u00e9 d\u011bjinn\u00e9 ud\u00e1losti, p\u0159edj\u00edmal a tak\u00e9 ur\u010doval rozvoj vizuality a kulturn\u00edch trend\u016f spojen\u00fdch s vyn\u00e1lezem fotografie a filmu – t\u011bch trend\u016f, kter\u00e9 z\u00e1sadn\u011b ur\u010duj\u00ed, jak\u00fdm zp\u016fsobem dnes skrz masov\u00e1\u00a0m\u00e9dia vn\u00edm\u00e1me sv\u011bt kolem, jak \u017eijeme, komunikujeme, kudy se ub\u00edr\u00e1 sou\u010dasn\u00e1 civilizace a kultura. Zrod t\u00e9to \u00e9ry nastal v 20.\u201330. letech 19. stolet\u00ed, kdy byl ve Francii\u00a0Josephem Ni\u00e9pcem a Jaquesem Daguerrem vynalezen zp\u016fsob, jak trvale zachytit a uchovat obrazy reality. \u0160edes\u00e1t let pot\u00e9 byl ve Francii s velk\u00fdm ohlasem poprv\u00e9 p\u0159edveden kinematograf brat\u0159\u00ed Lumi\u00e8r\u016f (1895).\u00a0 Alexandr Hackenschmied se tud\u00ed\u017e v roce 1907 narodil u\u017e do sv\u011bta, kde\u00a0fotografie a film byly \u010d\u00edm d\u00e1l\u00a0d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edmi prvky\u00a0reality \u2013 i kdy\u017e technicky a finan\u010dn\u011b velmi n\u00e1ro\u010dn\u00fdmi.<\/p>\n

Hackenschmiedova matka Bo\u017eena, rozen\u00e1 \u0160mahelov\u00e1 (1881 \u2013 1982), byla nejmlad\u0161\u00ed dcerou a nejinteligentn\u011bj\u0161\u00edm d\u00edt\u011btem v po\u010detn\u00e9 rodin\u011b chrudimsk\u00e9ho mlyn\u00e1\u0159e. Umanut\u011b si prosazovala mo\u017enost rozv\u00edjet \u0161irok\u00e9 intelektu\u00e1ln\u00ed z\u00e1jmy: hudbu, literaturu, v\u00fdtvarn\u00e9 um\u011bn\u00ed, architekturu, jazyky\u2026 Hru na piano ji u\u010dil s\u00e1m V\u00edt\u011bzslav Nov\u00e1k. Kdy\u017e se t\u0159iadvacetilet\u00e1 d\u00edvka v\u00a0roce 1905 po kr\u00e1tk\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b Anglie a l\u00e9t\u011b str\u00e1ven\u00e9m ve Francii rozhodla k\u00a0znalosti ru\u0161tiny, n\u011bm\u010diny a francouz\u0161tiny p\u0159idat i angli\u010dtinu, osud ji do cesty p\u0159ivedl u\u010ditele Franti\u0161ka Xavera Hackenschmieda. Vztah studentky a u\u010ditele p\u0159erostl v\u00a0tajn\u00fd pom\u011br. Na ja\u0159e 1907 Bo\u017eena ot\u011bhotn\u011bla. Franti\u0161ek Hackenschmied situaci vy\u0159e\u0161il za\u010d\u00e1tkem l\u00e9ta spole\u010dnou utajenou cestou do bavorsk\u00fdch\u00a0Alp. Po t\u00fddnech p\u0159\u00edjemn\u00e9 letn\u00ed dovolen\u00e9, kter\u00e9 ve vzpom\u00ednk\u00e1ch Bo\u017eena ozna\u010dila za nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed obdob\u00ed jejich vztahu, nechal Hackenschmied t\u011bhotnou dru\u017eku v\u00a0Bavorsku samotnou a odjel do Prahy, kde z\u00edskal pr\u00e1ci profesora. Na podzim ji pak p\u0159est\u011bhoval do skromn\u00e9ho podn\u00e1jmu u porodn\u00ed b\u00e1by v\u00a0Linzi. Z\u016fstala tam samotn\u00e1 a t\u00e9m\u011b\u0159 bez pen\u011bz. Zde se 17. prosince 1907 v\u00a0osm hodin r\u00e1no narodil chlapec, kter\u00e9mu dali jm\u00e9no Alexandr Siegfried Georg \u0160mahel. K\u00a0s\u0148atku nakonec do\u0161lo v\u00a0\u00fanoru\u00a01908 v\u00a0chr\u00e1mu svat\u00e9 Ludmily na N\u00e1m\u011bst\u00ed m\u00edru v Praze. Po svatb\u011b z\u00edskal chlapec p\u0159\u00edjmen\u00ed Hackenschmied.\u00a0Z\u00a0Bo\u017eenina v\u011bna si novoman\u017eel\u00e9 v\u00a0Praze po\u0159\u00eddili skromn\u00e9 bydlen\u00ed. Sou\u017eit\u00ed to v\u0161ak nebylo nijak z\u00e1vid\u011bn\u00edhodn\u00e9, naplno se za\u010dala projevovat profesorova sobeck\u00e1 a despotick\u00e1 povaha. Za zbyte\u010dn\u00fd v\u00fddaj pova\u017eoval t\u0159eba koupi snubn\u00edch prsten\u016f, \u010di ko\u010d\u00e1rek pro d\u00edt\u011b. Bo\u017eena byla bez prost\u0159edk\u016f, od\u0159ezan\u00e1 od sv\u00e9 rodiny a p\u0159\u00e1tel, uv\u00e1zan\u00e1 p\u00e9\u010d\u00ed o syna, dom\u00e1cnost a man\u017eela. K\u00a0rozvodu nakonec do\u0161lo v\u00a0roce 1917, kdy vy\u0161lo najevo, \u017ee Franti\u0161ek Hackenschmied udr\u017euje paraleln\u00ed vztah, ve kter\u00e9m m\u00e1 dal\u0161\u00ed d\u00edt\u011b. Sv\u00e9 vykonaly i z\u00e1\u017eitky z\u00a0obdob\u00ed prvn\u00ed sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky, kdy potraviny, kter\u00e9 rodina dostala na p\u0159\u00edd\u011bl, skr\u00fdval pod z\u00e1mkem a vyd\u00e1val z\u00a0nich man\u017eelce a synovi sm\u011b\u0161n\u011b mal\u00e9 d\u00e1vky, zat\u00edmco s\u00e1m si dop\u0159\u00e1val.<\/p>\n

Bo\u017eena Hackenschmiedov\u00e1 se u\u017e nikdy nevdala, i kdy\u017e jist\u00fd \u010das si byla bl\u00edzk\u00e1 se spisovatelem a publicistou\u00a0Jarom\u00edrem Johnem, s\u00a0kter\u00fdm se znali u\u017e ze studentsk\u00fdch let v\u00a0Chrudimi. Op\u011bt se setkali, kdy\u017e pracovala jako redaktorka a publicistka v\u00a0ilustrovan\u00e9m \u010dasopisu Pestr\u00fd t\u00fdden, kter\u00fd v\u00a0t\u00e9 dob\u011b (1926 \u2013 1945) byl jedn\u00edm z nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch \u010deskoslovensk\u00fdch intelektu\u00e1ln\u00edch magaz\u00edn\u016f, \u00farovn\u00ed srovnateln\u00fd s\u00a0nejlep\u0161\u00edmi sv\u011btov\u00fdmi obrazov\u00fdmi t\u00fdden\u00edky. Do redak\u010dn\u00edho kruhu vydavatele Karla Neuberta pat\u0159ili t\u0159eba Milena Jesensk\u00e1, Karel \u010capek, Adolf Hoffmeister, \u0161pi\u010dkovou obrazovou kvalitu zaji\u0161\u0165ovaly osobnosti jako Jan Langhans, Jarom\u00edr Funke, Jaroslav R\u00f6ssler, Franti\u0161ek Drtikol a spousta dal\u0161\u00edch legend. Toto prost\u0159ed\u00ed formovalo vn\u00edmav\u00e9ho syna redaktorky, kter\u00fd posl\u00e9ze s\u00e1m za\u010dal do Pestr\u00e9ho t\u00fddne redak\u010dn\u011b p\u0159isp\u00edvat, a to jak fotografiemi, tak i texty. Sudi\u010dky nad\u011blili Alexandrovi mnoho um\u011bleck\u00fdch i technick\u00fdch talent\u016f. Rozp\u011bt\u00ed jeho z\u00e1jm\u016f sahalo od fotografie, filmu, hudby, architektury, kresby, malby a\u017e k publika\u010dn\u00ed a teoretick\u00e9 \u010dinnosti. V oblasti filmu, kter\u00e9mu on s\u00e1m pozd\u011bji d\u00e1val p\u0159ednost p\u0159ed v\u0161\u00edm ostatn\u00edm, se postupn\u011b pohyboval ve \u0161k\u00e1le od filmu experiment\u00e1ln\u00edho, hran\u00e9ho, dokument\u00e1rn\u00edho a\u017e po reklamn\u00ed \u2013 to v\u0161e s fantastick\u00fdmi a sv\u011btov\u011b uzn\u00e1van\u00fdmi v\u00fdsledky.\u00a0 V roce 1929 se stal spoluzakladatelem Film-klubu, organizace filmov\u00fdch kritik\u016f. Pro fotografii se nadchnul u\u017e b\u011bhem st\u0159edo\u0161kolsk\u00fdch studi\u00ed v\u00a0pra\u017esk\u00e9m Karl\u00edn\u011b. Pr\u00e1ce v redakci, n\u00e1v\u0161t\u011bvy kina a\u00a0nedokon\u010den\u00e1 studia architektury a d\u011bjin um\u011bn\u00ed se mu staly z\u00e1kladem vzd\u011bl\u00e1n\u00ed. Od konce dvac\u00e1t\u00fdch let publikoval v tehdej\u0161\u00edch \u010dasopisech fotografie ve stylu \u201enov\u00e9 v\u011bcnosti\u201c a z\u00e1rove\u0148 se postupn\u011b uplat\u0148oval ve filmov\u00e9 profesi. V pr\u016fb\u011bhu t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let se stal jedn\u00edm z nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch \u010desk\u00fdch filma\u0159\u016f. Jako t\u0159iadvacetilet\u00fd debutoval autorsk\u00fdm experiment\u00e1ln\u00edm filmem Bez\u00fa\u010deln\u00e1 proch\u00e1zka (1930), kter\u00fdm se zapsal do d\u011bjin filmografie. Autor zde bloumal Prahou a pra\u017esk\u00fdmi periferiemi – tu v tramvaji, tu p\u011b\u0161ky –\u00a0a potk\u00e1val u toho sv\u00e9 alter ego. Film vznikl v amat\u00e9rsk\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch, s p\u016fj\u010denou kamerou. Jako negativ slou\u017eily odst\u0159i\u017eky z\u00a0nat\u00e1\u010den\u00ed. M\u00edsto expozimetru pou\u017eil jen odhad a intuici.<\/p>\n

Na\u00a0p\u0159elomu dvac\u00e1t\u00fdch a t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let se Alexandr s podobn\u00fdm nad\u0161en\u00edm v\u011bnoval rovn\u011b\u017e fotografii. V\u00fdznamn\u00fdm impulsem pro n\u011bj byla n\u00e1v\u0161t\u011bva v\u00fdstavy Film und Foto ve Stuttgartu v roce 1929. Jako nad\u011bjn\u00fd mlad\u00fd fotograf pak obes\u00edlal\u00a0evropsk\u00e9 fotografick\u00e9\u00a0p\u0159ehl\u00eddky\u00a0svoj\u00ed tvorbou a v letech 1930 a 1931 zorganizoval a autorsky se z\u00fa\u010dastnil dvou p\u0159elomov\u00fdch v\u00fdstav Nov\u00e9 \u010desk\u00e9 fotografie v\u00a0Aventinsk\u00e9\u00a0mansard\u011b. Jednalo se o prvn\u00ed spole\u010dn\u00e9 vystoupen\u00ed nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch z\u00e1stupc\u016f \u010desk\u00e9 fotografick\u00e9 avantgardy, mezi nimi\u017e krom\u011b n\u011bj a jeho p\u0159\u00e1tel (L.\u00a0E. Berka, J. Lehovec) byli zastoupeni tak\u00e9 Josef Sudek, Jarom\u00edr Funke, Jaroslav R\u00f6ssler a dal\u0161\u00ed. Spolu s Ladislavem E. Berkou a Ji\u0159\u00edm Lehovcem se pozd\u011bji stali zn\u00e1m\u00ed jako tzv. aventinsk\u00e9 trio. V roce 1936 Hackenschmied inicioval Mezin\u00e1rodn\u00ed v\u00fdstavu fotografie ve\u00a0Spolku v\u00fdtvarn\u00fdch um\u011blc\u016f M\u00e1nes, kde rovn\u011b\u017e vystavoval. Pat\u0159il jak k pr\u016fkopn\u00edk\u016fm \u201enov\u00e9 fotografie\u201c, tak i k p\u0159edn\u00edm autor\u016fm u\u017eit\u00e9 fotografie. Pr\u00e1ce z jeho nejran\u011bj\u0161\u00edho a nejintenzivn\u011bj\u0161\u00edho fotografick\u00e9ho obdob\u00ed v\u0161ak bohu\u017eel zn\u00e1me t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00fdhradn\u011b jen z \u010dasopisecky publikovan\u00fdch reprodukc\u00ed, negativy ani origin\u00e1ly sn\u00edmk\u016f se nedochovaly.
\nZa\u010d\u00e1tkem t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let m\u011bl Alexander Hackenschmied za sebou d\u016fle\u017eit\u00e9 filmov\u00e9\u00a0debuty (\u201eBez\u00fa\u010deln\u00e1 proch\u00e1zka\u201c, 1930, \u201eHudba architektury \/ Na Pra\u017esk\u00e9m hrad\u011b\u201c, 1932) a tak\u00e9 pod\u00edl na slavn\u00e9m filmu Karla Plicky \u201eZem spieva\u201c (1933), kam p\u0159isp\u011bl radik\u00e1ln\u00edm st\u0159ihov\u00fdm \u0159e\u0161en\u00edm. Film byl v\u00a0roce 1934 ocen\u011bn Zlat\u00fdm poh\u00e1rem na festivalu v Ben\u00e1tk\u00e1ch. Producent filmu Ladislav Kolda pot\u00e9 z\u00edskal Hackenschmieda pro pr\u00e1ci v nov\u011b vznikaj\u00edc\u00edch zl\u00ednsk\u00fdch Filmov\u00fdch ateli\u00e9rech Ba\u0165a. V letech 1935\u201339 se tak spole\u010dn\u011b\u00a0s E. Klosem, L. Koldou, J. Lukasem, F. Pil\u00e1tem a P. Hrdli\u010dkou pod\u00edlel na budov\u00e1n\u00ed Ba\u0165ova filmov\u00e9ho studia a spoluvytv\u00e1\u0159el zde mno\u017estv\u00ed dodnes cen\u011bn\u00fdch reklamn\u00edch a propaga\u010dn\u00edch sn\u00edmk\u016f. Nej\u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed se stala reklama na pneumatiky \u201eSilnice zp\u00edv\u00e1\u201c (1937), kter\u00e1 z\u00edskala Zlatou medaili na Sv\u011btov\u00e9 v\u00fdstav\u011b v Pa\u0159\u00ed\u017ei. Spolupr\u00e1ce s Janem Anton\u00ednem Ba\u0165ou umo\u017enila Hackenschmiedovi cestovat, a to nejenom po Evrop\u011b. V\u00a0roce 1936 tak poprv\u00e9 nav\u0161t\u00edvil\u00a0USA, se skupinou filma\u0159\u016f zde po\u0159izovali technick\u00e9 vybaven\u00ed.\u00a0V\u00a0roce 1937 s\u00a0J. A. Ba\u0165ou nav\u0161t\u00edvili\u00a0Indii. Hackenschmiedovy sn\u00edmky z t\u011bchto cest, kter\u00e9 byly des\u00edtky let pova\u017eov\u00e1ny za ztracen\u00e9, byly na\u0161t\u011bst\u00ed koncem devades\u00e1t\u00fdch let objeveny v\u00a0poz\u016fstalosti filma\u0159e Jaroslava Novotn\u00e9ho. Filmov\u00fd materi\u00e1l, kter\u00fd Hackenschmied v\u00a0Indii a na Ceylonu nato\u010dil, byl po jeho emigraci Elmarem Klosem sest\u0159\u00edh\u00e1n a pou\u017eit v dokument\u00e1rn\u00edch filmech: \u201eChud\u00ed lid\u00e9\u201c (1939), \u201eVzpom\u00ednka na r\u00e1j (1939)\u201c a \u201e\u0158eka \u017eivota a smrti\u201c(1940).<\/p>\n

Emigraci Hackenschmied nepl\u00e1noval, i kdy\u017e mu ji v roce 1936 p\u0159edpov\u011bd\u011bla kalifornsk\u00e1\u00a0kart\u00e1\u0159ka. Dle v\u011b\u0161tby se m\u011bl do dvou let do St\u00e1t\u016f vr\u00e1tit.\u00a0D\u016fvodem, pro\u010d musel emigrovat, byla nab\u00eddka americk\u00e9ho filma\u0159e Herberta Kleina, aby jako kameraman spolupracoval na dokument\u00e1rn\u00edm filmu \u201eKrize\u201c o politick\u00e9 situaci v Sudetech v\u00a0roce 1938. Koncem roku 1938 byl Klein nucen tajn\u011b p\u0159ev\u00e9zt nato\u010den\u00fd materi\u00e1l do Pa\u0159\u00ed\u017ee, kam za n\u00edm v \u00fanoru 1939 p\u0159ijel i Hackenschmied. N\u011bmeck\u00e1 okupace zem\u011b a obsazen\u00ed Prahy 15. b\u0159ezna 1939 ho p\u0159ipravila o ob\u010danstv\u00ed. V Pa\u0159\u00ed\u017ei str\u00e1vil n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f \u010dek\u00e1n\u00edm na v\u00fdvoj ud\u00e1lost\u00ed. Jako n\u00e1hl\u00fd b\u011b\u017eenec se v obdob\u00ed propukaj\u00edc\u00edho v\u00e1le\u010dn\u00e9ho konfliktu obr\u00e1til op\u011bt k fotografii. Vznikl tak v\u00fdjime\u010dn\u00fd soubor sn\u00edmk\u016f, kter\u00fdmi jako by se lou\u010dil s\u00a0d\u011bdictv\u00edm fotografick\u00e9 avantgardy. V l\u00e9t\u011b 1939 odjel Alexandr Hackenschmied do Lond\u00fdna, kde s Kleinem nato\u010dili \u010d\u00e1st dokumentu o nedostate\u010dn\u00e9 p\u0159ipravenosti Velk\u00e9 Brit\u00e1nie na v\u00e1lku pod n\u00e1zvem \u201eSv\u011btla v Evrop\u011b zhas\u00ednaj\u00ed \/ Lights Out in Europe\u201c. O V\u00e1noc\u00edch 1939 pak absolvovali strastiplnou dvout\u00fddenn\u00ed cestu p\u0159es Atlantik do USA, kde pr\u00e1ci dokon\u010dili. Oba dokumenty o situaci v Evrop\u011b byly Asociac\u00ed americk\u00fdch filmov\u00fdch kritik\u016f za\u0159azeny mezi vrcholn\u00e9 tituly let 1939 a 1940. Pro historii je je\u0161t\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed to, \u017ee tyto filmy sehr\u00e1ly v\u00fdznamnou roli p\u0159i z\u00edsk\u00e1n\u00ed Ameri\u010dan\u016f pro \u00fa\u010dast na \u0159e\u0161en\u00ed evropsk\u00e9ho v\u00e1le\u010dn\u00e9ho konfliktu.
\nV roce\u00a01940 za\u010dali Klein a Hackenschmied spolupracovat na dal\u0161\u00edch projektech,\u00a0m.j.\u00a0na filmu podle sc\u00e9n\u00e1\u0159e J. Steinbecka \u201eZapomenut\u00e1 vesnice \/ Forgotten Village\u201c v Mexiku (1940).\u00a0 V roce 1942 se Hackenschmied v Hollywoodu sezn\u00e1mil s americkou tane\u010dnic\u00ed a b\u00e1sn\u00ed\u0159kou, kyjevskou roda\u010dkou Eleanorou Derenkovskou (1917\u20131961). T\u0159i m\u011bs\u00edce pot\u00e9 uzav\u0159eli s\u0148atek, kter\u00fd m.j. vy\u0159e\u0161il probl\u00e9m s legalizac\u00ed Hackenschmiedova trval\u00e9ho pobytu v\u00a0USA a umo\u017enil mu leg\u00e1ln\u011b pracovat. Man\u017eelstv\u00ed sice vydr\u017eelo jen p\u011bt let, pro oba v\u0161ak byl tento vztah v\u00edc ne\u017e\u00a0osudov\u00fd. Hackenschmied svou partnerku a m\u00fazu zasv\u011btil do taj\u016f filmov\u00e9ho \u0159emesla a pomohl tak na sv\u011bt velk\u00e9 legend\u011b \u017eensk\u00e9ho experiment\u00e1ln\u00edho filmu. Spole\u010dn\u011b nato\u010dili m.j. jedno ze zakladatelsk\u00fdch d\u011bl americk\u00e9ho nez\u00e1visl\u00e9ho filmu \u201eOdpoledn\u00ed osidla \/ Meshes of the Afternoon\u201c (1943). Ve filmu man\u017eel\u00e9 pou\u017eili podobn\u00e9 roz\u0161t\u011bpen\u00ed protagonisty\/-ky jako v \u201eBez\u00fa\u010deln\u00e9 proch\u00e1zce\u201c, podobn\u011b se zde vyskytuje zrcadlen\u00ed, zdvojen\u00ed, snovost, imaginace, subjektivita a nejednozna\u010dnost vypr\u00e1v\u011bn\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu. S \u017eenskou protagonistkou ov\u0161em film z\u00edskal rovn\u011b\u017e siln\u00fd erotick\u00fd n\u00e1boj. Podobnou energii vyza\u0159uj\u00ed i po\u010detn\u00e9 fotografie, kter\u00e9 autorsk\u00e1 dvojice spole\u010dn\u011b vytvo\u0159ila. Jedn\u00e1 se o \u0159adu akt\u016f, aran\u017eovan\u00fdch sn\u00edmk\u016f i civiln\u00edch portr\u00e9t\u016f. Man\u017eel\u00e9 si na d\u016fkaz\u00a0prom\u011bny sv\u00e9 identity rozhodli zm\u011bnit i jm\u00e9na. Hackenschmied svou partnerku p\u0159ejmenoval na Mayu podle bohyn\u011b iluze, o kter\u00e9 se do\u010detl v\u00a0knize o hindsk\u00e9 mytologii. S\u00e1m si jm\u00e9no zkr\u00e1til na Hammid.<\/p>\n

O americk\u00e9m s\u0148atku sv\u00e9ho syna se Bo\u017eena Hackenschmiedov\u00e1 dozv\u011bd\u011bla a\u017e po v\u00e1lce. Alexander proz\u00edrav\u011b matku nekontaktoval, aby ji neohrozil. Vyhla se tak perzekuci a mo\u017en\u00e9 deportaci do koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora. Pestr\u00fd t\u00fdden v\u00a0pr\u016fb\u011bhu v\u00e1lky zanikl, p\u0159i\u0161la tak o pr\u00e1ci. V\u00a0t\u00e9 dob\u011b j\u00ed u\u017e bylo \u0161edes\u00e1t \u010dty\u0159i let a ode\u0161la tud\u00ed\u017e do penze. Chv\u00edli byla ve h\u0159e mo\u017enost, \u017ee se Alexander do \u010ceskoslovenska vr\u00e1t\u00ed, nakonec v\u0161ak do USA za synem odjela Bo\u017eena Hackenschmiedov\u00e1. \u017dila zde se a\u017e do sv\u00e9 smrti v\u00a0roce 1982. Do\u017eila se 101 let.
\nNa\u00a0prvn\u00edch t\u0159ech filmech s Alexandrem Hammidem a Mayou Deren spolupracovala rovn\u011b\u017e n\u011bmeck\u00e1 fotografka a kameramanka Hella Heyman (1921\u20131992), kter\u00e1 kv\u016fli sv\u00e9mu \u017eidovsk\u00e9mu p\u016fvodu uprchla v\u00a0roce 1937 do USA. Po rozchodu s Mayou se Alexander a Hella sbl\u00ed\u017eili a v roce 1948 se stali man\u017eeli. Hella a Alexander se p\u0159est\u011bhovali z\u00a0Kalifornie do newyorsk\u00e9ho bytu na Central Park West. V\u00a0roce 1950 se jim narodila dcera Julia a v roce 1952 syn Tino. Hella se za\u010dala naplno v\u011bnovat fotografii, vystavovala m.j. v MoMA na slavn\u00e9 v\u00fdstav\u011b Family of Man (1955). Alexander (Sascha) Hammid naopak postupn\u011b \u00fapln\u011b opustil fotografov\u00e1n\u00ed a naplno se za\u010dal v\u011bnovat filmov\u00e9 tvorb\u011b. Jeho posledn\u00ed ucelen\u00fd fotografick\u00fd soubor poch\u00e1z\u00ed z\u00a0roku 1959 z n\u00e1v\u0161t\u011bvy a filmov\u00e1n\u00ed v Kambod\u017ei.\u00a0Prosadil se samostatn\u011b jako re\u017eis\u00e9r, kameraman a st\u0159iha\u010d dokument\u00e1rn\u00edch film\u016f, v pr\u016fb\u011bhu \u0161edes\u00e1t\u00fdch a sedmdes\u00e1t\u00fdch let pak spolu s Francisem Thompsonem jako\u00a0pr\u016fkopn\u00edk technicky n\u00e1ro\u010dn\u00fdch filmov\u00fdch form\u00e1t\u016f IMAX. V roce 1965 spole\u010dn\u011b z\u00edskali ocen\u011bn\u00ed americk\u00e9 filmov\u00e9 akademie Oskara za dokument\u00e1rn\u00ed film \u201eTo Be Alive! \/ \u017d\u00edt\u201c (1964) za nejlep\u0161\u00ed kr\u00e1tkometr\u00e1\u017en\u00ed dokument. V roce 1986 se p\u0159i nat\u00e1\u010den\u00ed sv\u00e9ho posledn\u00edho filmu \u201eOn the Wings\u201c (1986) Alexander Hammid nadvakr\u00e1t naposledy pod\u00edval do Prahy, kterou p\u0159edt\u00edm p\u0159es p\u016fl stolet\u00ed nenav\u0161t\u00edvil.
\nZem\u0159el 26. \u010dervence 2004 ve sv\u00e9m newyorsk\u00e9m byt\u011b ve v\u011bku 96 let, slavn\u00fd mezi sv\u011btov\u00fdmi odborn\u00edky, p\u0159esto v \u010cech\u00e1ch t\u00e9m\u011b\u0159 nezn\u00e1m\u00fd, p\u0159esto\u017ee jeho pr\u00e1ce\u00a0a talent h\u00fdbaly\u00a0sv\u011btov\u00fdmi a nejenom kulturn\u00edmi d\u011bjinami. Pr\u00fd za to m\u016f\u017ee jeho proslul\u00e1 skromnost.<\/p>\n

Nadia Rovderov\u00e1, 2018
\nZdroje a literatura:<\/em><\/strong>
\nFond Bo\u017eena Hackenschmiedov\u00e1, Liter\u00e1rn\u00ed archiv Pam\u00e1tn\u00edku n\u00e1rodn\u00edho p\u00edsemnictv\u00ed v\u00a0Praze<\/em><\/p>\n

Nedokon\u010den\u00e9 pam\u011bti psan\u00e9 Bo\u017eenou \u0160mahelovou v\u00a0roce 1943 pozd\u011bji dopln\u011bn\u00e9 pozn\u00e1mkami syna A. Hackenschmieda (poz\u016fstalost A. Hackenschmieda)<\/em><\/p>\n

Prvn\u00ed pov\u00e1le\u010dn\u00fd dopis Bo\u017eeny Hackenschmiedov\u00e9 adresovan\u00fd synovi do USA (poz\u016fstalost A. Hackenschmieda), 1945<\/em><\/p>\n

Helena \u0160mahelov\u00e1: Hlasy m\u00fdch otc\u016f, \u010ceskoslovensk\u00fd spisovatel 1987<\/em><\/p>\n

Josef\u00a0Moucha: Americk\u00fd sen Alexandra Hackenschmieda, 2018<\/em>
\nJaroslav\u00a0And\u011bl: \u00davod k publikaci Alexandr Hackenschmied, TORST, 2000<\/em>
\nPavel\u00a0Van\u010d\u00e1t: Alexandr Hackenschmied: Od fotografie k filmu, 2004<\/em><\/p>\n

Alexander Hackenschmied (Bez)\u00fa\u010deln\u00e1 proch\u00e1zka, editor: Michael Omasta, edice Inici\u00e1ly, sv. 3, Praha, 2014<\/em><\/p>\n

Pozn\u00e1mky Heleny Lukasov\u00e9, dcery Jana Lukase, 2018<\/em><\/p>\n

https:\/\/monoskop.org\/Alexandr_Hackenschmied<\/a><\/em><\/p>\n

wikipedie<\/em><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

[…]<\/p>\n","protected":false},"author":3,"featured_media":4124,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[1],"tags":[],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/4123"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/3"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=4123"}],"version-history":[{"count":5,"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/4123\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":4126,"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/4123\/revisions\/4126"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/4124"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=4123"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=4123"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.artinbox.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=4123"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}