Kurt Gebauer
Kurt Gebauer: KURTURA V PERLOVCE / KURTURE IN PERLOVA STREET (29. 8. – 20. 9. 13)
Podzemní pelmel krásy a vlastenectví.
(29. 8. – 20. 9. 13)
Kurátorka: Nadia Rovderova
vernisáž: 29. 8. 2013 od 18 h.
hudba: Vráťa Brabenec, Joe Karadiát /PPU/
Událost na Facebooku můžete sledovat a účast potvrdit tady:
https://www.facebook.com/events/552506341464918/
Fotogalerie z příprav, vermisáže a kulmináže výstavy k shlédnutí zde:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.510911852314841.1073741835.100551130017584&type=1
Reportáž Michaly Westwood Komrskové pro Českou televizi ke shlédnutí zde:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/240144-kurt-osobnosti-kurta-gebauera-razuje-po-perlovce/
Rozhovor Karla Oujezdského s autorem a kurátorkou pro Český rozhlas Vltava k poslechu zde:
Záznam z vernisáže, kde Kurt pěje evropskou hymnu – Ódu na radost německy a česky /autor Eugen Kukla/ k vidění zde:
http://www.youtube.com/watch?v=9KN2ndcNCSc
Video Petra Flíčka z vernisáže ke shlédnutí zde:
http://www.youtube.com/watch?v=0YEOaF-IOls
Tisková zpráva:
KURT GEBAUER
KURTURA V PERLOVCE
KURTURE IN PERLOVA STREET
Podzemní pelmel krásy a vlastenectví.
29. 8. – 20. 9. 2013
Artinbox Gallery, Perlová 3, Praha 1
Kurátorka: Nadia Rovderová
Letos koncem srpna – nejen na připomínku srpnových událostí před 45 lety a dalších udatných i méně udatných událostí let následujících – rozhodli jsme se zahltit podzemí galerie Artinbox kurtem osobnosti Kurta Gebauera, vyplnit všechny undergroundové kouty, zákoutí i záhyby – jeho svéráznou kurturou. Oslavme společně konec srpna pelmelem krásy, vlastenectví a šarmantního umělcova ega s výtečným smyslem pro sebeironii, shovívavý sarkasmus i vlídný voyeurismus! Nabízíme něžnost české (československé) vlajky postupně se měnící v ženský klín, jenž transformuje od varianty k variantě, až nadobro zrudne… Zázraky beztížných modrých hlubin nabízejí hrátky plavkyň i žraloků, figury krásných žen se tu vznášejí jak na stropě Národního divadla, i když nejvíc jim to sluší v korunách stromů v česko – německého pohraničí…
Odhodlaný autoportrét nositele kurtu osobnosti, prezidenta státu Gebauer, však na rozdíl od většiny jiných našich představitelů, vyzývá spíš k myšlenkám orientovaným k osobní odpovědnosti a svobodě a taky k humoru a nadhledu, k umění umět nebrat se vážně, přemýšlet a nedat se ošálit – a když, tak maximálně jemnými ženskými křivkami.
Díla datovaná od let šedesátých až po současnost s důrazem na fotografii doplněnou sochami, objekty, kresbami, malbami, videem… v této konstelaci propojují téma kultury, politiky, erotiky, vlastenectví, jenž možná napohled nesouvisí, ale jak víme, vše se vším souvisí…
Nadia Rovderová, Praha, srpen 2013
Kurt Gebauer (17. 8. 1941) , nejlepší fotografující sochař a nejlepší sochající fotograf, neúnavný inspirátor hlavně mladých generací výtvarníků, pedagog a renesanční člověk, člen legendární skupiny Volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, slavný trpaslík a utajený anděl… Studoval na Střední škole uměleckých řemesel v Brně (1955-1956), Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích (1956-1959) a poté na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliérech profesorů Vincence Makovského a Karla Lidického. V roce 1965 absolvoval stáž u profesora Otto Herberta Hajka ve Stuttgartu (Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart). V roce 1972 pak u profesora Césara Baldacciniho. V roce 1990 byl jmenován docentem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v roce 1992 byl jmenován profesorem.
„ V roce ´68 se zdálo, že taková nehorázná blbost, jakou spáchali na Česko-slovensku pohrobci starověkých nájezdníků, musí být rychle odčiněna. Svět to nedovolí! Ale svět to dovolil. Přesto mně překvapilo to, co se dělo s česko-slovenskou vládou a posléze s lidmi. Zahanben tím a jsa si vědom vlastní bezmocnosti, založil jsem postupně vlastní stát s vlastní politikou, kulturou i zemědělstvím. V roce 1973 jsem složil vlastní hymnu. Časem jsem postupně, kde byly trochu příznivé podmínky, zabíral sovětskými vojsky okupovaná území a s nemalým úsilím tato území kolonizoval svou kulturou. Někde se svými přáteli na různých akcích na chvíli, než to bylo odhaleno (agenti pragmatismu, ať už toho estébáckého nebo kramářského, mají dobrý nos). Někde se mi kolonizované území podařilo uhájit na delší dobu. Předpokládal jsem, že i někteří jiní lidé vytvářejí podobné ostrovy a ty se časem spojí. Počítal jsem s několika sty lety. Stal se však zázrak, že vnější okolnosti a energie mnoha dalších lidí se slily v 17. listopadu. (Ti, co mluví o tom, že to bylo jednoduché, neví, o čem mluví.) Opět jsem se cítil občanem Československa.Po roce a půl debat o tom, jak má být dělen stát a jiné věci, po roce a půl, kdy většina čeká, že jediný člověk – jediný president za 15 miliónů lidí vyřeší problémy, na které padesát let kdekdo kašlal, jsem dospěl k závěru, že jediné správné řešení je, aby každý občan měl svůj stát a byl jeho presidentem. Funkce presidenta zavazuje k odpovědnosti. Presidenti různých států se oslovují navzájem „pane presidente“, uzavírají mezi sebou mezinárodní smlouvy a kulturní dohody. K mezinárodním problémům zaujímají jasná stanoviska. Rozpad kteréhokoli státu vzniká bezkonfliktně úmrtím presidenta a jeho rozkladem v zemi, nebo o něco rychleji, jeho zpopelněním.“
President státu Gebauer, červen 1991