JAN LUKAS Československý deník / Czechoslovak Diary / Příběh fotografa a jeho země / The Story of a Photographer and his Country

JAN LUKAS

Československý deník / Czechoslovak Diary

Příběh fotografa a jeho země / The Story of a Photographer and his Country

(26. 10. 2018 – 10. 1. 2019)

kurátorky / curated by: Helena Lukas, Nadia Rovderová

poděkování / thanks to: Josef Moucha

výstava je otevřena: út., čt.: 16 – 18 h. nebo po domluvě
opening hours: tue, thu: 4 – 6 p. m. or by request

Foto: Jan Lukas: Praha / Prague, 1949

Postupně doplňována galerie fotografií z akce: https://www.facebook.com/pg/ArtinboxGallery/photos/?tab=album&album_id=2223710527701623

Výstava fotografií Jana Lukase (1915 – 2006) je věnována 100. výročí vzniku Československa. Představí dění v naší zemi od let první republiky, přes období dvou totalit – nacistické a komunistické, až po euforii porevolučních 90. let minulého století, to vše na pozadí osobního příběhu fotografa. Jan Lukas díky svému talentu, píli, zvědavosti i štěstí, vytvořil pozoruhodné dílo, které na úchvatných snímcích mapuje naši historii v průběhu téměř třičtvrtě století.
This exhibition of photographs by Jan Lukas (1915-2006) marks the 100th Anniversary of the founding of Czechoslovakia. It documents some of the historical events of our new country from the First Republic through the two totalitarian regimes, the Nazi and the communist one, all the way to the euphoria of the post Velvet Revolution period of the 1990s – and it does so in the form of a personal visual story. Thanks to his talent, diligence, curiosity and also luck, Jan Lukas had created a remarkable body of work which maps in captivating images over six decades of our history.

technická spolupráce / technical cooperation: Lucie Černá, Antonín Vrňák, Libor Štěrba, Dana Michlová, Suzanne Pastor, Eugen Kukla, Luboš Kukla, Markéta Pálková, Karel Urban

Projekt podpořili: Státní fond kultury a Městská část Praha 1

—————————————————————————————————————–

„Realita je natolik zajímavá, že k ní už nic nechci dodat, jen zaznamenat jsem ji vždycky chtěl.“ Jan Lukas

Před více, než sto lety se narodil slavný český fotograf Jan Lukas (10. 8. 1915 České Budějovice – 28. 8. 2006 New York). Byl fotografickou legendou – jeden z prvních tvůrců, zakladatelů české fotoreportérské tradice a humanitní fotografie. V jeho dokumentárních snímcích se mu povedlo zachytit minulé století v šíři a hloubce, jakou těžko nalezneme u jiného českého fotografa. Naše výstava představuje dobu, kdy se vznikl náš stát a průběh toho, kdy se mnohdy dramaticky až tragicky tvořili naše novodobé dějiny. Navazujeme na náš úspěšný výstavní projekt Jan Lukas Lidé (1930 – 1995) z roku 2015, tentokrát jsme se však soustředili na plastický obraz vývoje země, který se Janu Lukasovi povedlo fotograficky zachytit na snímcích z let 1929 – 1995. Výstavu jsme členili do několika celků. Ve foyer představujeme Lukasovy portréty osobností, které výrazně naší historii ovlivnili, a to jak politiků: T.G. Masaryk, Edvard Beneš, Klement Gottwald, Václav Havel… tak duchovních: rabín Sicher, kardinál Beran… Hlavní sál chronologicky představuje Československo let 1929 až 1965, tato část zahrnuje idylické snímky z období první republiky pořízené v Jižních Čechách, v Praze, na Moravě a Slovensku… Podstatnou částí našeho projektu je rozšířený Pražský deník, který zachycuje období nacistické invaze a posléze komunistické diktatury. Najdeme zde snímky ze Sudet, které Jan Lukas dokumentoval během natáčení filmu Krize s Herbertem Klinem a Alexandrem Hackenschmiedem v roce 1938, pak fotografie Prahy okupované hitlerovskými vojsky, euforie roku 1945, konce války a následné neveselé události: měnová reforma v roku 1945, volby 1946, poslední Všesokolský slet v roce 1948, smrt Jana Masaryka, pohřeb Edvarda Beneše a pak tvrdý nástup komunistické diktatury v 50. letech. Rok 1965 je poslední, kdy autor dokumentoval dění v Československu. Ke svým 50. narozeninám si nadělil dramatický útěk s rodinou do Itálie, kde žil až do roku 1966 v uprchlickém táboře. V roku 1966 se mu povedlo odjet s rodinou do USA, kde žil až do své smrti v roce 2006. Zde vytvořil další unikátní snímky, které se vážou na československou historii. Zachytil třeba redaktora Jana Plannera v redakci rádia Svobodná Evropa, fotografoval newyorskou demonstraci za osvobození Václava Havla v roku 1980, ale hlavně návštěvu Václava Havla v New Yorku v dubnu 1968, kdy se zde mladý dramatik a spisovatel potkal například s Ferdinandem Peroutkou, Jiřím Voskovcem, Milošem Formanem a dalšími. Jan Lukas pak byl se svým fotoaparátem také u první porevoluční návštěvě Havla coby čerstvého prezidenta v USA, kde ho fotografoval jak v Bílém domě, tak u slavného projevu pro Americký kongres v roce 1990. Fotografií Václava Havla na Pražském hradě z roku 1995 Jan Lukas tuto svojí fotografickou kapitolu ukončil.

Malý sál galerie Artinbox nabídne fotografie, které se vážou k soukromému životu fotografa. Nahlédneme zde do fotografického alba rodiny Lukasových a jejich přátel. V klubu galerie pak najdete soubor fotografií, které zachycují kulturní dění, a to jak v Praze, tak později v New Yorku. Na fotografiích zde objevíme Jana Wericha, Jiřího Voskovce, Miroslava Horníčka, Jiřího Suchého, Jiřího Šlitra, Martina Stránského, Waldemara Matušku, Hanu Hegerovou, Ivo Ducháčka, Miloše Formana, Luise Armstronga, Nichaela Douglase a další.

Mnohé napadne, jak je vůbec možné během jednoho života vytvořit tak obsáhlé a kvalitní dílo sahající skrz téměř celé třičtvrtěstoletí? Kdo byl Jan Lukas, odkud pocházel?

„Je dobré žít déle, člověk se dočká věcí nečekaných.“ Jan Lukas

Narozen v Českých Budějovicích za vlády Františka Josefa I., umřel v New Yorku v roce 2005 v požehnaném věku 91 let. Prožil život zajímavý, plný zvratů a překvapení. Když se do středostavovské rodiny Lukasových v Českých Budějovicích v tehdejším Rakousku – Uhersku narodil syn Jan, Evropu už rok sužovala 1. světová válka. Klukovi byly tři roky, když válka skončila. Jeho rodný stát se rozpadl a Jan se stal občánkem nově vzniklého Československa. Nastala doba první republiky, dnes popisována jako doba klidu a poválečného rozvoje. Prezident T. G. Masaryk a jeho protipól Edvard Beneš vedli stát k prosperitě.

Tři roky po vzniku Československa se rodina Lukasových přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy.  Když bylo Janu Lukasovi 12 let, dostal od svého strýce dárek, který určil, kam se jeho život bude ubírat – svůj první fotoaparát. Pro fotografii se nadchnul, fotil lidi, krajinu, zátiší…  Jako mladý talent vyhrál 6. cenu ve fotografické soutěži firmy Kodak. V roce 1932 byl přijat za nejmladšího člena legendárního Klubu fotografů amatérů na Nekázance a ocitl se tak ve společnosti fotografů, jako byli: K. Hájek, V. Jírů, J. Jeníček, P. Koblic…. Inspirovala ho tvorba André Kertésze a Brassaïho, jeho snímky se začaly objevovat v prvních českých obrázkových časopisech (Eva, Ahoj na neděli). V letech 1935 -1936 se stal studentem vídeňské grafické školy, spolupracoval s tamními časopisy. V letech 1936 – 1938 získal místo fotografa a kameramana u firmy Baťa ve Zlíně, seznámil se tak s A. Hackenschmiedem, K. Ludwigem, J. Sudkem a dalšími. Reklama Silnice zpívá, kterou pro firmu Baťa vytvořili spolu s A. Hackenschmiedem, získala Zlatou medaili světové výstavě v Paříži v roce1937.

Přesto ho fotografie lákala víc než kamera a jeho fotografická tvorba postupně získávala respekt. Stal se členem skupiny Sedm v říjnu (A. Paderlík, Z. Seydl, J. Liesler a další), v říjnu 1939 spolu vystavovali v legendárním pražském Topičově salónu.

Koncem 30. let politická situace postupně přestává dávat podněty k optimismu. Lukas se rozhodl zaznamenávat společenské dění v ulicích.  Od roku 1938 tak začaly vznikat záběry unikátního Pražského deníku, který se datoval až do roku 1965, kdy se Jan Lukas vydal do emigrace. Snímky zachycují nástup dvou totalitních režimů: nástup a porážku nacizmu a uchopení moci komunisty. Na snímcích se mihnou tváře z davu i tvůrci těchto dějin: T. G. Masaryk, Edward Beneš, arcibskup Josef Beran, vrchní rabín českých zemí Dr. Sicher, Jan Masaryk, generál Dwight D. Eisenhower… posléze vystřídáni Klementem Gottwaldem, potažmo J. V. Stalinem.

V letech 1944 -1945 se k neutěšené politické situaci přidává nemoc – komplikovaný zánět kostní dřeně téměř připravil třicetiletého Jana Lukase o život. Tato indispozice rovněž zabránila vzniku dovětku k slavné fotografii rodinných přátel Vogelových, které fotil v roce 1942 před transportem do Terezína. Když se povedlo Vendulce Vogelové a její mámě utéct z pochodu smrti a vrátily se do Prahy, chtěly se nechat opět vyfotografovat, ovšem Jan Lukas v té době zápasil o svůj život v pardubické nemocnici. Nicméně fotografie dvanáctileté Vendulky Vogelové před transportem se stala možná nejslavnější Lukasovou fotografií a obletěla svět. Zde v katalogu ji doprovází i fotografie, kde je Vendulka s rodiči. Tatínek se už z transportu nevrátil.

V roce 1946 se Jan Lukas oženil s Milenou Nocarovou. V roce 1947 se jim narodila dcera Jana, v roce 1950 dcera Helena.

Po komunistickém puči v roce 1948 zanikly obrázkové časopisy, které dávaly Janu Lukasovi obživu, nicméně v roce 1949 se stal členem Svazu čs. výtvarných umělců a směl tak působit ve svobodném povolání. Nacházel si skuliny v režimem sešroubovaných poměrech a povedlo se mu vydat několik fotografických publikací s různými náměty: děti, barokní architektura a sochařství, pražské židovské ghetto… Nadále se věnoval tématům lidí, krajiny, města. V roce 1958 se na světové výstavě Expo 58 v Bruselu promítaly Lukasovy snímky v divadle Laterna Magica. V roce 1962 byla v desetitisícovém nákladu vytištěna fotografická publikace Moskva. Celý náklad až na pár exemplářů byl poté kompletně zlikvidován. Přesto kniha vychází rok nato v anglické verzi pro Spring Books, London.

Ke svým padesátým narozeninám si Jan Lukas nadělil úspěšný, i když dramatický útěk s rodinou za svobodou. Jedenáct měsíců strávili v italském uprchlickém táboře, kde vznikl pozoruhodný fotografický dokument: Italský denník. V té době bylo v jeho pražském bytě ukradeno a zničeno na 200 000 negativů. Naštěstí ty nejcennější se mu za pomoci přátel povedlo zachránit.

V roce 1966 začíná Jan Lukas nový svobodný život ve vysněném New Yorku, 26. srpna 1971 získává americké občanství.

Na Manhattanu, nejlepším novém domově, jaký si mohl vysnít, potkal staré i nové přátele: A. Hackenschmieda, A. Kertésze, J. Voskovce, M. Formana, V. Havla… Fotografoval dál, pracoval hlavně pro National Review (přes 100 titulních stránek), ale i pro další periodika. Fotografoval prezidenty Kennedyho, Nixona, Reagana a další politické a kulturní osobnosti… Paralelně pokračoval v práci na fotografických cyklech: Ostrované, Amerika podle Kafky, Pompeje / Manhattan…

V porevolučním roce 1990 se Jan Lukas opět podíval do Prahy. Nově vzniklá Asociace fotografů České republiky mu udělila čestné členství. V tomtéž roce opět fotografuje Václava Havla, tentokrát jeho návštěvu v Bílém domě a slavný projev v Kongresu Spojených států. Z roku 1995 pochází Lukasova „nejmladší“ fotografie v této publikaci – portrét Václava Havla, tentokrát jako prezidenta na pražském Hradě.

Zde se kruh uzavírá.  Nevídaná soustavnost, zvědavost, talent a pracovitost pomohly Janu Lukasovi vytvořit pozoruhodné dílo mapující naši historii během sedmi desetiletí.  Z jeho snímků je patrná empatie a laskavost. Na tu dobu neobvykle až průkopnicky využil expresivity, pohybu, jenž dodává život a dynamiku snímkům popisujícím dějinné události, které vytvořily dnešek. Je dobré se nad smyslem těchto fotografií zamyslet i v dnešní době, kdy jsou opět aktuální slova: anexe, válka, uprchlíci…  I proto jsme se při příležitosti 100. výročí narození autora rozhodli zapátrat v archivu a vyhledat snímky, kde se na postavách a obličejích lidí zračí i naše doba.

Nadia Rovderová

Foto: Jan Lukas: Lukasovi po útěku z komunistického Československa v uprchlickém táboře Capua před jejich ubytovnou č. 93, jaro 1966 / The Lukas family in front of the quonset hut N. 93, Capua refugee camp, after fleeing from communist Czechoslovakia, spring 1966.

159. Přílet do New Yorku, 16. 6. 1966

Vendulka před transportem, Praha 1943

Foto Jan Lukas: Václav Havel a Ferdinand Peroutka, New York, duben 1968